Jen tak…o cestování

Posted on 7.11.2010

0


Tak mě napadá, že cestování tříbí ducha neskutečným způsobem. Pokud se ovšem nabavíme o zájezdových výpravách s cestovní kanceláří. Ty mají samozřejmě také něco do sebe a okouzlí především některé cílové skupiny. Do těch ovšem zatím nespadám, tak mám namysli spíše akce typu: batoh, mapa, letenka v akci, požehnání od rodičů a zdarec. Jak jednou narostou křídla a zvlášť pokud máte na kolejích velkou mapu světa, neudrží vás doma po delší čas skoro nic.

O inspiraci na cestování se postará okolnost, že studujete geografii. Co se peněz týče, to je otázka šikovnosti a pokud se ptáte na školu, tak tam jde zase o správné načasování. Pak už je to jen ta chuť vidět a slyšet, cítit a zažívat věci, o kterých se doma jen sní a v hospodě mluví.

Cestovatelská křídla o kterých jsem mluvila mi narostla během půlročního pobytu v Anglii a následujících kratších návratů do Londýna v roce 2004, 2005 a v létě 2006. Loni  o Velikonocích jsme s kamarádkou prosvištěly Irsko, v listopadu 2007 proběhla expedice Barcelona, což považuju za super vydařenou akci. Letos jsem se vydala objevovat Ameriku.

 

———-

Sedím tady u počítače a přemýšlím jak upgradovat svoje stránky, aby se mohly stát přínosem pro lidi, kteří mají rádi cestování, tak jako já. Ale došla jsem k závěru, že bych musela jen cestovat a pak jen psát na stránky, což nejde, že, a tak budu dělat co budu moct podle chuti a přání těch, které stránky zajímají. Vždyť tak jako tak, zážitky se stejně nejlépe sdělují přímo, na nějakém příjemném posezení.

Včera jsme se vrátili z naší cyklocesty po Rusku a Finsku, ještě dopisuju náš cestovatelský deník z posledních dvou dní v Helsinkách a nemůžu uvěřit, že jsme zpět doma, a že je po všem. Celou cestu budu prožívat ještě několikrát, při přípravě fotek na promítání a taky při samotných promítání, kterých bude letos hned několik. To se opravdu těším.