Dva týdny nebo dva měsíce?

Posted on 20.8.2011

0


Jsme tu teprve dva týdny. A věřím, ze vám ještě ani nechybíme. Ale já jsem tak unavená, jako bych cestovala celou věčnost. Moje oči jsou unavené a vnímání otupené. S očima dokořán jsem jezdila 12 dni, sledovala všechny detaily, hodnotila a vnímala všechno co se dalo, abych co nejrychleji dobře porozuměla tomu, jak funguje Uganda. Dnes cítím zaslouženou únavu. Nemůžu se na tu Afriku podívat už ani z okna. Zavřeli jsme se s Bóšou dneska do pokojíu, vyprali si, přeskládali brašny, vytahali rozmačkaná rajčata a takové ty běžné věci tomu podobné. Udělali jsme si takovou tu běžnou údržbu, kterou člověk dělává, však to znáte. Taky jsme využili exotického vzhledu našeho pokoje a hráli si spolu chvílu na fotografy a modelky. Joj, to me bavilo. Podařilo se mi udělat spoustu krásných fotek, kde vypadá Bóša jako otřískanej mořskej vlk. Ty fousy!🙂

Fort Portal je město otravný tím, jak se tady jako běloch cítím. Očekává se tady, že kam se hnu, zanechám hromádku dolarů, jako bych byla zlatá kráva. Už se zase těším na venkov, kde k vám třeba i přijdou, aby vás pozdravili a nic při tom nechtěli. Na venkově vám na trhu klidně prodají trs banánů za 500 šilinků a moje milované avocádo taky maximalne za 500. A ne jak tady, za přezrálé chtějí bez mrknutí oka 2000.

 

 

K hranicím s Rwandou nám zbývá 330 km. Když si uvědomím, že jsme zatím na kole urazili jen 310, tak si říkám, že nato, kolik jsme toho zažili a jak mi Afrika zaplnila mysl a úvahy, jsme toho projeli až až. Ale když si uvědomím, že nás čeká ještě minimálně 1500, nejsem si jistá, jestli jsem vůbec schopná to všechno absorbovat do sebe.  V porovnání s tím, co máme ještě celkem před sebou, jsme ještě neujeli VÚBEC NIC, proti tomu co jsme zažili. Proto si myslím, že se na těch patnácti stech kilometrech ještě budou dít velký věci…

Taky jste zvědaví?

🙂

Spojeno tagy: ,