Z Bujumbury prave vcas!

Posted on 3.10.2011

0


Bujumbura je hlavni mesto Burundi. Lezi u jezera Tanganika a je jedinnym jaks taks civilizovanym mistem v Burundi.Zazrakem jsme si uzivali ubytovani v jedne z nejbohatsich ctvrti, kde mela Nancy dum se svym manzelem Mathewem. Meli porad neco na praci mimo dum, takze jsme ho vlastne meli temer pro sebe. Kolem chodilo jen tiche sluzebnictvo a mlcky kolem nas udrzovalo temer sterilni poradek.V Bujumbure jsme si odpocali od neustele pozornosti venkovskeho obyvatelstva, doplnili sily a zasoby, a meli jsme chvili moznost pozorovat, jak funguje zivot Burundi trosku jinde, nez jen v horach a na polich mezi chaloupkami z blata a slamy. Dokonce jsem mela moznost ochutnan slavnou Burundskou kavu, ktera je snad pouze na export. Neda se nikde sehnat. Ze bych zasla do kutlochy, a objednala si kavu – nemyslitelne. Maximalne caj. Kavu sice burundane produkuji, ale nepiji. Tady v Bujumbure jsem ji konecne mohla ochutnat.Kavarna Simba, kdyz jsme tam vesli, vypadala dokonce trochu evropsky (mozna proste proto, ze system, jakym tady vsechno fungovalo byl trochu predvidatelny). Sedelo tady dost belochu, pravdepodobne tady litala ve vzduchu WIFI, protoze jejich prevazna vetsina hledela soustredene do svych notebooku. Kolem se mluvilo prevazne francouzky. Sedeli jsme tam s Bosem, srkali svoje drinky a pozorovali okoli. Byli jsme ve stavu, kteremu rikame „stav odpojeni“. Un-pluged. Paradni zevl. Navic prselo – pro me temer jako za odmenu! Hmmmm…U Nancy a Mathewa jsme byli tri noci. To je zatim nejdelsi zastavka, jakou jsme udelali. Nemeli na nas mnoho casu a tak jsme si jich moc neuzili. Ale v sobotu jsme rozhodli, ze je cas jet. Je to proste ten pocit, kerej mate, kdyz VITE, ze je neco proste spravne udelat. A tak jsme odjeli. V nedeli rano jsme se sbalili, nasnidali, rozloucili s Mathewem (Nancy byla jeste u znamych na nejake svatbe) a odjeli z mesta. Slapali jsme pak tri dny pres hory na vychod, do nitra divoke Burudni. Pak se k nam donesla ta zprava o strelbe v ulicich hlavniho mesta. Az z Cech nam prisla SMS, jestli jsme ok.Ok jsme byli. Ale v te chvili jsme sedeli pod mangovnikem nad veceri jako prikovani. Az mi moje oblibene avocado vazlo v krku. Bosa byl jeste oparenejsi nez ja. Odjeli jsme v nedeli rano. Kdybychom se nevydali na cestu, sedeli bychom jistojiste nekde na netu, nebo zevlovali a v ulicich sledovali zivot. Pry na miste umrelo 24 lidi a pozdeji, na nasledky zraneni celkem 42.

Intuice, to je velka vec. Dobry brasny, cykloram od legendarniho vyrobce, viza a kvalitni repelenty, to je vsechno naproste nic, pokud prI cestovani nemate INTUICI.

S laskou
Terez

Spojeno tagy: ,