Nuda jako zivotni styl

Posted on 11.10.2011

0


Kdyz jdu po ulici, jsem jina nez vsichni ostatni a znacne vycnivam. Ne proto, ze jsem proste bila, ale proto, ze jinak chodim.

Kdyz se kolem sebe rozhlednu, standartni rychlost pohybu vetsiny obyvatel je o vic nez pulku pomalejsi, nez moje prirozena rychlost chuze a jednani! Nekdy mam pocit, ze se divam na akvarko plne medu. Cerne rybky v nem plavou namahave, pomalu, tezkopadne, co ploutev ploutev mine. No rush, no stress, just slowly. Kam bychom spechali? Navic v tom vedru.

Ale to se potom nedivim, ze tady neni nic hotove, nic se nedeje, nic se nebuduje a vsechno hrozne trva. Kdyz jdete do restaurace, pocitejte klidne s hodinou na pripravu jidla. Nedejboze, kdyz si objednate salat, jako ja vcera. Moje jinak oblibena hostinska se pro ty rajcata a cibuli vydala na trh. Bosa vedle me skomiral, mysleli jsme si, ze ma uzeh. Jako ostrilena Africanka jsem ani za to cekani ovsem necekala zadnej Chef nebo Cesar Salad. Na stole pristal skromny talirek s jednim rajcetem na kolecka, a cibuli na kousky. Pojem salat tady v restauraci chapou ocividne spatne. To uz jsem se naucila. Salat na obed k hlavnimu jidlu bude vzdy vypadat jen jako skromna obloha.

Casto jsme si s Bosem uvedomili, ze s nasim tempem objednavani, vyrizovani a chuze tady v tom medovem akvarku proste vyrusujeme. Jako nejaka disharmonie. Jako neco nepatricneho, ciziho a nevitaneho. Taky jsme se tak citili! Neni divu. Kdo by se dival pratelsky na nekoho, kdo viri vody a dela vlny, jen se ukaze!

Vse jde pomalu, na vsechno se ceka, i ta nejbanalnejsi zalezitost proste trva dlouho. Hlavne se u toho nezpotit! Moje nejprirozenejsi tempo chuze pusobi v mistnich pomerech dost desive. Lide se otaceji jestli se neco nestalo, zeny zdesene vstavaji ze svych zidli na zaprazich u obchudku, jestli nekde nehori. Staci abych prosla a ospale mestecko je na nohou.

Uz druhej den sleduju holky, co pracuji v nasem hostylku. Obecna nuda. Uz jen to sontani kolem je zakonite musi unavit! Abych tolik necnela, prizpusobila jsem se. Ano, jsem celkem prizpusobiva. Ale ty nasledky! Fakt se nudim. Jsem ospala, priotravena, a nutno rict, ze kdyz jsme s Bosem rano cosi prepocitavali, ukazalo se, ze jsem snad uplne blba. Vypnuto. Uz chapu ty holky! Uz chapu, kam se podela jejich inteligence. Usnula nudou!

Vcera, kdyz jsem Bosu ulozila do postele s horeckou, fakt jsem vecer nemela co delat a tak, zatimco spal jsem sledovala ruch kolem vedlejsiho baru. Prisla majitelova dcera Doreen, chvilku jsme se otukavaly a kdyz pochopila, ze nemam co delat. Nabidla mi: „Mam tady s tebou zustat? Ty se nudis, ze?“ Udelala neodolatelne soucitnej a kolegialni vyraz.

Premyslela jsem, ze je tady neco jinak. V Evrope, kdyz se nekoho ptame, jestli se nenudi, tak se mu tim vlastne vysmivame! Srandicky… Ty se nudis, neboco, tak neco delej, ne? Zatimco v Evrope neprirozeny a nezadouci stav, tady je to standard. Kazdodenni normalka. Nejsem si jista, jestli je to cas odpocinku, nebo naprosteho vycerpani z nicnedelani…

Spojeno tagy: