Nejlepší hotel na Russell Square

Posted on 24.3.2012

0


Před tím, než jsme měli vůbec sbaleno, ještě v Česku jsme si předvídavě zarezervovali hostýlek, abychom měli po příjezdu do Londýna kam složit hlavu. Jenže jsme nepředvídali, kolik tam s nama bude spát hostů.

Hostelů je v Londýně jak naseto. Liší se diametrálně a to ve všech aspektech. My jsme si samozřejmě vybírali podle volných míst (málo z těch, ve kterých bychom chtěli trávit své první dny, měli vůbec dvě volná místa na 6 nocí v řadě za sebou), podle polohy (kdo chce dojíždět do třetí zóny takového velkoměsta, když práci si hodláte hledat spíš poblíž centra) a samozřejmě podle ceny (to není třeba rozebírat, prostě tak).
Na Russell Square jsme jeden takový, který by odpovídal našim skromným požadavkům, našli. Russell Square je jen pár minut od centra (kterým je pro mě Oxford street).
Po zevrubné policejní prohlídce obsahu mé cestovní taštičky jsem se docela těšila, až se někde ubytujeme a usídlíme. To dá rozum. Takže když jsme naproti Prezident Hotelu identifikovali vchod s číslem 71, pomalu na nás začala padat únava. Taková ta únava, která padne na každého, když dorazí „domů“. Podle rozsáhlého průzkumu a testování se tak děje v momentě, kdy projdete dveřmi. Hm… takže nechápu, proč my dva musíme být výjimka, když na nás únava spadla ještě, než jsme vystoupali těch pět schodků k recepci.

Dostali jsme pokojíček ve druhém patře, malinký, jako babiččina spižka, ale britské mistrovskví vecpat obrovské množství věcí a lidí do miniaturního prostoru se ukázalo nakažlivé tak, že se jej brzy naučili i španělští správci hostelu. K dobru připisuji, že pokoj má okno. Ovšem do ulice, a které propouští světlo jen k první palandě, protože druhá a třetí už jsou v hustém stínu jedna druhé. Kolem postelí se protahujete jako v přeplněné tramvaji jako nic, ale kabelám bychom sotva našli místo, aniž bychom okupovali životní prostor i ostatních spolubydlících. Pravděpodobně se počítá s moderním způsobem cestování v nízkonákladových letadlech, do kterých vám dovolí jen bagáž velikosti kosmetické taštičky a školního batohu (když si připlatíte).

No, pater a bezpečnostních schodišť, která vedou do suterénu je tu nepočítaně. Na cestu do sprchy potřebujete baterku a mapu (takovej malej orienťák, jo a taky je na čas, protože jinak vás předběhnout hosté z nižších pater a bližších sekcí). Co naděláš. Jedna věc se hotelu nedá upřít, je tu velká společenka, ve které se podává snídaně, a internet za určitých okolností také funguje. Což je zcela zásadní věc.
Horší ale bylo, když jsme zjistili, že po zemi v noci běhají čtyřnohé a dlouhoocasé potvůrky. Myšky zjistily, že český hermelín a sušenky jsou patrně lepší, než ty britské, a tak se do nich pustily s takovou chutí, že nám z nich máloco zbylo. Jako ochránkyně rodinných zásob jsem byla přirozeně vzteky bez sebe. Bóšovy nešťastné oči si asi dovedete představit (hermelín!!), a jeho bojové nasazení ubránit v noci aspoň něco, bych ocenila řádem zlatého lva.
Mnozí jste nám gratulovali, jak rychle jsme si našli bydlení. Za pouhé tři dny. Rekord? Možná. Ale kdo by sebou nehodil, když zásoby tak rychle ubývají?
Hledali jsme usilovně, jeli se podívat asi jenom na tři byty a vzali první, který se nám líbil.
Aspoň se věci pěkně hýbou dopředu.
Spojeno tagy:
Posted in: Anglické listy