Paul the landlord a bydlení s velbloudem

Posted on 1.4.2012

0


Bydlení jsme našli celkem snadno. A rychlost naší akce byla přímo souvislá s rychostí nočních žroutů našich hermelínů.
Je to tady taková velká strategická hra. Londýn je Velká Hruška. (Když je New York Jablko, tak Londýn musí být zákonitě něco podobnýho. Hruška.)
Důležitý je, bydlet a pracovat pokud možno nedaleko, protože jinak se může snadno stát, že člověk stráví půlku dne v práci a půlku dne v autobuse na cestě někam. Rozhodli jsme se, že se práci i bydlení budeme hledat v rámci dopravních zón 1 a 2. Jde samozřejmě taky o prachy, že? Když se někdy vymaníme ze společenské vrstvy „chudý přistěhovalec“ a budeme moci jezdit metrem, jsou tarify na ostatní zóny potom už dost drahé. Takže jednička a dvojka – ideál. Pak jsem se podvědomě snažila směřovat naše cesty za inzeráty tak nějak na západ, do oblastí Sheperds Bush a Notting Hillu, které znám a které jsou hlavně v blízkosti úžasných Kensington Gardens, to kvůli běhání a ostatnímu kontaktu s trávou, vodou a stromy.🙂 To se mi ovšem nepovedlo… no, nemůžu chtít všechno.Takže bydlíme na jihovýchodě Londýna, mezi stanicemi Kanada Water a Surrey Queyes, v krásné klidné čtvrti Lewisham. Náš dům je dokonce za bezpečnostní bránou s ostatními domy, které stojí kolem dokola malého travnatého náměstíčka s dvěma lavičkami. Pohoda. Kolem sice občas produní vlak a výhled máme na komín továrny, ale jinak fakt ok. I park je přes ulici. Má tady cca 700 metrů dlouhej okruh na pobíhání a stromy, jeeeee, starobylý platany a duby. No co bychom nechtěli!

Domek, kde jsme osídlili jeho nejvyšší pokoj ve třetím patře, je obydlenej samými čínskými studentkami, které žijí nočním životem trochu víc, než my, a jsou neskutečně ležérní, co se týče pořádku. Kuchyni v přízemí sdílíme zhruba tak, že ji musíme pokaždé nejdřív uklidit, než tam začneme něco tvořit, protože by se nám ty nudle mohly zamíchat s našimi palačinkami. Ale neříkáme nic, neboť si zatím půjčujeme veškeré nádobí, včetně hrnku a plastových vidliček. Ach jo. Už se opravdu těším na to, až budu mít nějakou pořádnou hlubokou pánev s pokličkou – v té se dá uvařit cokoliv – a pěknej hrnec na polívku. Po večerech sním o nerezových příborech a vlastním hrnečku na ranní čaj. Krást potají veškeré všechno na jakýkoliv kuchyňový počin je jaksi nešikovné.

Náš pokoj je ale pěkný, světlý a pozor! máme ho i s vlastní koupelnou! To je paráááda. Sice zatím neteče voda (??), ale Paul, člověk, který nám to tady pronajímá vypadá akčně, co se týče opravy lampičky, té vody i chybějícícho nábytku. Hlavně, Paul je borec, protože nám odpustil celé dva týdny depositu a s nájmem nám rozepsal splátkový kalendář. Jinak bychom to vůbec nemohli vzít.
Ten pokoj je za 175 liber na týden, což je 700 liber za měsíc. (Když to platíte z českých úspor, tak je těch 21 tisíc docela šlupka.) No, tady to navíc funguje tak, že se musí zaplatit depozit, který tvoří měsíční nájem. Plus ještě samotný nájem měsíc dopředu. Takže si v nejpůvodnější verzi Paul skromně řekl o 1400 liber, čili 42 tisíc korun. Hm.. takže jsem se viděla už zase zpátky v hostelu u myší, kterej na den vyjde mnohem dráž, ale nemusíš platit takovou dardu naráz.
Ale protože je Paul dobrej chlap a my od pohledu čistí, stateční a pracovití lidé, učinil několik kroků a ústupků k tomu, abychom se mohli hned druhej den nastěhovat. Dokonce nás tu nechal na celé čtyři dny zadarmo. V hostelu jsme měli totiž zaplaceno až do čtvrtka. Nabídl nám, že se můžeme nastěhovat hned (v neděli) a platit bydlení tady budeme až od pátku. No není to krásný?

P.S. tohle je náš velbloud Ahmed. Našli jsme ho v garáži. Má trochu uraženou hlavu, ale když nebude padat moc často na čumák (což se stává, když zatahujeme závěs), tak mu snad neupadne. Hezkej ne? Připomíná mi Maroko, kde jsem ještě nikdy nebyla🙂

 

Spojeno tagy:
Posted in: Anglické listy