Jak jsme dobývali pevnosti

Posted on 4.4.2012

0


Všechno má svoji logickou posloupnost. Londýn však vypadá, že používá jinou logiku, než zbytek světa.
Když přijedete, samozřejmě si hledáte práci a ta práce se lépe hledá, když máte místní „pracovní číslo“(NI), které vás zařazuje do sociálního systému. Dalším nezbytným doplňkem je bankovní karta, bez které vás málokde zaměstnají.
Když však přijdete do banky, chtějí po vás bankovní úředníci nejprve (NI) a jméno zaměstnavatele. Hm… je to oříšek, protože se zakrátko tak zacyklíte, že ani nebudete vědět jak. Práci nedostanete, protože nemáte účet v bance a účet vám v bance neotevřou dokud nemáte práci. A mejdan začíná.

Já jsem myslela, jak jsem vysmátá, když mám ze své minulé Londýnské štace účet i NI. Jenže co se nestalo. Modrozelená karta, která měla být mou vstupenkou k bezbolestnému zařazení do pracovního procesu v nějaké reprezentativní recepci mi jako přivítání zpět bankomat bez pardonu sežral a více se se mnou nikdo nebavil. Karta propadla zubu času a fakt, že jsem již jednou klientem banky LLoyds STB byla, se nezdál ani trochu jako polehčující okolnost.

Situace by se mohla zdát čitelná a poměrně jednoduchá. Nicméně dalším mýtickým prvkem této barokratické mašinérie je takzvaný prove of address (důkaz adresy), což je jednoduše dopis, který přišel poštou na adresu, kde právě bydlíte. Tak jsme s Bóšem naklapali na poštu, poslali si v obálce každý nějaké obrázky a mysleli si, jak jsme na systém vyzráli. Představovala jsem si, jak vplujeme do první banky, kterou uvidíme, jak předneseme plynulou angličtinou svůj skromný požadavek, úředník převezme veškeré dokumenty i s dopisem a jen spokojeně pokývá hlavou. Pak, že jako vyplníme ty lejstra, co se běžně vyplňují, když si otevíráte účet, a jediné na co budeme nadále čekat, až přijde postupně jeden dopis s bankovní kartou, druhý dopis s šekovou knížkou a třetí dopis s pinem k té kartě.
Vychytávka ve formě poslaných obrázků však selhala. Čekali jsme nětrpělivě několik dní na pošťáka s obálkami, ale v bance se nám samozřejmě vysmáli. (Bože, vždyť jde přece o adresu a jméno napsané na obálce ne?!!) Chtěli po nás však oficiální úřední list, z plynárny, elektrárny, nebo z nějaké telefonní společnosti. Chachaáááá. Jak máme proboha získat účet za plyn, když ten barák, ve kterém jsme si pronajali pokojíček nikdy nebudeme vlastnit!!

No, a tak si tady hrajeme na dobyvatele vesmíru, na vojáky a na maminky a tatínky…
Jednou snad vyrosteme a budou z nás plnohodnotní dospělí. Jednou snad budeme mít práci, co bude dávat smysl a o víkendech budeme vyrážet na výlety po okolí. Třeba na Cornwell.

Wish us Luck!!

 

Spojeno tagy:
Posted in: Anglické listy