Jak se dělá pohodová atmosféra

Posted on 9.4.2012

0


Jak se dělá pohodová atmosféra

Když jsem nastupovala do práce, čekalo mě po prvním výběrovým řízení ještě něco, co se tady nazývá Induction. Všude bylo spoustu úsměvů, tisíceré welcome a hemžilo se to obraty jako: „naše rodina“ místo „pracovní tým“ a „člen skvělé firmy“ místo “ zaměstnanec“. Z osmihodinového sezení se minimálně polovina toho času mluvilo o excelentním zákaznickém servisu (myslím, že celý Londýn je jeden velký excelentní zákaznický serivis), zrovna tak, jako kdyby se snad nejednalo o superrychlou sendvičárnu, ale spíš o pětihvězdičkový hotel na hlavní třídě.
A tak, poté, co nám stokrát zdůraznili, jak důležitá je pro firmu naše vlastní osobnost, jsem se hned následujícího rána stala super vítanou a očekávanou členkou nadšené a kolem jídla vášnivé rodiny zaměstnanců skvělé firmy EAT. Začala jsem vášnivě a nadšeně vstřebávat tisíc a jedno pravidlo, kterým se řídí tým poskytovatelů excelentního zákaznického servisu v jedné z restaurací řetězce EAT.

Miliarda věcí, které se musí dělat tak a ne jinak (i kdyby výsledek byl dokonale totožný) naprosto vynechává mou oblíbenou disciplínu, kterou je improvizace. Projevy mé vlastní osobnosti se zůžily na dva až tři způsoby, jak lze zákazníkovi nabídnout možnosti „eat in or take away.“
Jo, jsem tady docela šťastná. Můj umělecký duch se může taktéž realizovat při doplňování nápojů do chlaďáků, kde je potřeba udržovat všechny flašky a plechovky v dokonale estetické podobě, tak, abychom nabídli zákazníkovi co nejlepší pohled na naše výrobky (sell our products at its best).

Moje kaligrafické dovednosti jsou oceňovány především při obědové špičce, kdy posílám objednávky na teplá jídla (rozuměj toustované sendviče a polívky) dozadu na pult, kam je třeba spolu s požadavkem poslat i papírový sáček nadepsaný jménem sendviče a názvem strávníka.🙂 V těch zkratkách se už začínám orientovat. Napsala jsem si tahák. Takže když se na něho stihnu v tom šrumci podívat, tak potom pověřený člen skvělého family teamu tuší, co po něm chci. V případě, že netuší, objednávku navrací, přičemž se ocitáme v neprobouratelném zmatku, kdy už nikdo nikdy nevyhledá, co komu patří a kdo po nás co chtěl.

Vyhladovělí a spěchající úřednící, kteří čekáním ztrácejí cenné minutky své polední pauzy potom přetékají nervózou a já mám pocit, že mi moje nová rodina neposkytuje dost potřebných informací, instrukci a vysvětlení, které se ve svém zkratkovitém a nesrozumitelném znění ztrácejí v přeplněném prostoru, jako radiové vlny ve vesmíru. Do toho hraje hudba, která má navodit pohodovou atmosféru.

Závěrem interakce se zákazníkem, tj. dokonalou třešničkou na dortu při poskytování mého excelentního zákaznického servisu, je oboustranný bakelitový úsměv a nervózní čekání, až malá krabička přežvejká bankovní kartu.
Svůj vřelý úsměv mohu pohodlně osvěžit a krátce relaxovat obličejové svaly ve dvouvteřinové pauze, když vytrhávám pokladní lístek ze ziňované krabičky a umisťuji ho bleskurychle do kasy.
Pak už o skleněný pult hladově opírá další zákazník.

Napadlo vás už někdy kdo vytváří tu pohodovou atmošku ve vaší restauraci? Chodím občas datlovat do kaváren a restaurací, abych tvořila. Tam si v odlehlém rohu krásně zahučím do parádního křesílka a při jednom velkém latéčku tam setrvám tak tři až čtyři hodinky. Mám ta místa ráda. Hraje tam klidná hudba, lidi posedávají a usmívají se nad svými drinky a sendviči. Pořád je co pozorovat, a sama jsem zároveň skoro neviditelná. Prostor na tvoření, jako stvořený.
Od té doby co pracuju pro EAT (ekvivalentním typem restaurace je PRET nebo Starbuck´s), objevila jsem, že ne pro všechny je tahleta sendvičárna-kavárna inspirativním křesílkem na obláčku klidu a inspirace.

Mám strach, že už na těch místech nikdy nic nenapíšu.

Spojeno tagy:
Posted in: Anglické listy