Setkávání s nulou

Posted on 14.6.2012

0


Photo0239

Tahle kapitola by se mohla také jmenovat: Jak jsem už dva týdny neutratila za jídlo ani penny. Čili o výhodách (mého) zaměstnání.

Se změnou pracovního prostředí se změnil i můj životní pocit. Sice pracuju se Sofií, která v zásadě nemluví, ale řve – na což si skoro třicetiletá divoká a vzpurná žába jen těžko zvyká. Ale já ji, jak mám ve zvyku, neustále omlouvám a přesvědčuju se, že jako všichni, i ona má ke svému způsobu chování JISTĚ dobrý důvod. Jsou ovšem chvíle, kdy kredit tolerance tahleta prsatá Portugalka vyčerpá tak, že se můj nadhled ztratí v zuřivém zkřípání zubů.

Tuhle, když byl klid, Sofia se nevěnovala výchově svého personálu, protože počítala peníze z tržby, a my spolu zavíraly obchůdek, ptala se mě, jestli mám tuto práci ráda. No, nedá se říct, že bych tu práci jako takovou ráda neměla. Ve své prapodstatě, jo, mám ji ráda. Líbí se mi ta energie, se kterou dávám lidem jídlo. Líbí se mi ta změna v jejich tváři, když jim věnuju kousek opravdové pozornosti. A vím, že jim jen s trochou úsilí můžu dát okamžik, co změní jejich den. Bohužel ale za tou kasou stojím jen pár hodin z celého, jinak uhoněného pracovního dne. Většinu času se totiž potím během bleskového každodenního generálního úklidu, dusím se výparem z chemikálií a stresovaná tikotem hodin tvořím 140 baget, které musí být hotové do půl dvanácté, jinak nejdu na pauzu. Navíc to Sofiino řvaní! Ona buď řve, nebo zpívá. A má fakt silný hlas. Myslím, že v „Británie hledá talent“ by se na sto pro prosadila. Takže ve skutečnosti to stojí velké úsilí, abych zářila, když přijde fáze, kdy mám stát za kasou. Naštěstí funguje výměna mocné energie, takže já z těch lidí čerpám. A oni odcházejí spokojení, a ptají se na moje jméno a ptají se, jak se dneska mám a je to fajn, přestože na ně mám vlastně jenom pár vteřin.

Co je ale úplně nejvíc cool na mojí práci, že když mám odpolední šichtu, kdy zavírám obchůdek, můžu si odnést domů cokoliv z toho, co jde z regálů do černých pytlů (a potom na smetiště)! Takže odcházím z práce a mám zároveň hotový rodinný nákup😉 Šetřím tím spoustu peněz. (Proto se divím jak malá Alenka, že to k té nule na účtě má pořád, kurňa, tak nepochopitelně blízko…) Sendviče, wrapy, toasty, saláty, ovocné misky, sušenky, někdy ovocné nápoje a dezerty. Takový Cheese Cake, nebo úžasný a naprosto neodolotalný Banofie Pie (banán, karamel, sušenky a tvaroh) – to je prostě NĚCO!

A Sofia nakonec není taková mrcha. Já věřím, že není mrcha. Jistě má ke všemu nějaký důvod. Tahle ženská má opravdu štěstí, že ji budu nenávidět jenom občas. (Většina lidí v práci ji totiž nenávidí permanentně.) A představa o dobrém důvodu nakonec nejvíc osvobozuje především mě. Že?

Posted in: Anglické listy