Londýn, to je nuda. Ale „Londýn 2012“, to je něco úplně jiného!

Posted on 16.7.2012

1


Fotografie1042x

Už v roce 2006, kdy jsem zjistila, že Londýn vyhrál kandidaturu na zajištění Olympijských her v roce 2012, rozběhla se první informační kampaň takových rozměrů, že to až bralo dech. A taky mi to tehdy přišlo trochu bizardní, vzhledem k tomu, že do toho slavného roku 2012 zbývalo ještě plných 6 let, což je – co si budeme povídat – celej vesmír událostí a život se za takovou dlouhatánskou dobu ještě stokrát převrátí vzhůru nohama… Je to stejné jako když je vám pět let a šmajdáte mamce v lodičkách na vysokých podpatcích. Škemráte, a ona vám slíbí, že až vyrostete, tak vám je půjčí. Je tam přibližně stejná jistota, že do té doby na nastane ten slavnostní okamžik, ještě tisíckrát zapomenete.

A rok se s rokem šestkrát sešel a já jsem zase tady. V Londýně. Ale tentokrát to není obyčejný Londýn, je to Londýn 2012. A to znamená mnohem víc.

Přijeli jsme s Bóšou už půl roku dopředu, aby nám nic neuniklo. Jako zarytí sportovci a vystudovaní tělocvikáři jsme si brousili zuby na lístky, nejlépe na gymnastiku a nejlépe na ženy, samozřejmě, nebo na skoky do vody, či na cokoliv, na co je pěkné pokoukání. Cyklistiku (ač spíme s helmou pod hlavou) a plavání (i když máme mezi prsty plovací blány) jsme se rozhodli sledovat raději v televizi. Jak jsme si tak brousili ty zuby, tak jsme si je málem vylámali. jak se ukázalo, lístky už nebyly. Vydřidušský trik jsme prokoukli hned. Že lístky nebyly, to byl jen takový blaf. Samozřejmě se ukázaly nové balíčky, nová místa a nové ceny – o pár měsíců později, kdy už jaksi nebyly především ty ceny tak usměvavé.

Jako správný král, který se jde v převleku podívat, jak žijí jeho poddaní, i my jsme tady za nejnižší (platovou) třídu. Tudíž nám dva lupeny na gymnastiku mužů, málem zlomily vaz.

Ale co. Naše babička by jistě řekla: „Když máte možnost, tak běžte. Kdy se vám to stane podruhý?“ Takže je máme a jdeme se kouknout na tu sváteční sportovní parádu! No, to je něco! Nechali jsme si přivézt krásnou českou vlajku, ať Češi vědí, že za nimi Češi stojí!

Martin Konečný je od pohledu sympaťák a navíc můj ročník, takže je to adept na fandění, jako blázen. Věří si minimálně na finále, tak mu budeme držet palce.

Spojeno tagy: ,