V českém olympijském domě

Posted on 30.7.2012

0


DSC03872

Velký otevírací ceremoniál, o kterém se toho tolik namluvilo, a na který se lidé děsně těšili (už proto, že stál daňové poplatníky 27 milionů liber) není dobré sledovat na malé obrazovce notebooku, a už vůbec ne doma. Proto jsme se s Bóšou vypravili na Trafalgar, kde, jak jsme věřili, budou megaograzovky a nadšené davy shromážděny na jednom místě. S kámoškou Janou jsme se domluvily celkem rychle. A protože jezdecké sochy jsou všude na světě, znělo to docela vtipně: „Sejdeme se na náměstí v pět, u koně. Pod ocasem.“ Pražáci tuší, co tím myslím.

Když jsme s Bóšou dorazili, bylo tam už tolik lidí, že ani specifikace pod ocasem nebyla dost přesná. Ale nakonec jsme se našli, zkontrolovali tu vzrušující nulu na monumentálním odpočtu. 0 dní do začátku olympiády, to myslím nenechá nikoho v klidu. O to horší bylo zjištění, že tu není ani jedna obrazovka. Ani malá, ani velká, prostě žádná.

„Vodkaď budem sledovat to zahájení?“ děsila jsem se.

„ Co takhle v Českém olympijském domě?“ nabídla Jana pohotově.

„No, to by šlo, kde to je?“ přijal Bóša řešení i za mě.

Janča frčela metrem, my na kole, sraz jsme měli na Andělu (hehe). Zdrželi jsme se na Leicester Square u Růžových lidí, kteří nás vybavili mapkou. Bóša nás potom bez zádrhelu dovedl až ke stanici metra Angel, kde Janča seděla na lavičce.

Český olympijský dům je oáza, kde teče blahodárná česká Plzeň a odkud vysílá komentáře a rozhovory Česká televize. Před domem je instalována replika červeného londýnského dvoupatrového autobusu s obrovskýma rukama. Na nich se roztomilé monstrum určitých intervalech zvedá, jakoby dělalo kliky. Docela sranda.

Byli jsme u toho.

Olympijský zahajovací ceremoniál nebyl ani tak emocionální, aby se lidem pořádně vryl pod kůži,  ale rozhodně byl působivý. Trochu dlouhý, to je pravda, ale co už.

Byli jsme u toho, když v Británii z polí vyrostly továrny a začala průmyslová revoluce. Byli jsme u toho, když Mr. Bean hrál s orchestrem na klavír, byli jsme u toho, když superkrálovna skákala z helikoptéry. Byli jsme u toho, a já musím troufale zpochybnit slova Petra Čecha, který o pár dní později poznamenal, že Angličané nemají humor. No… možná že ho nemají v běžném životě, to je fakt, že v Čechách se nasměju mnohem víc, ale víte jak… každej má taky občas světlý chvilky. A tohleto zahájení je asi jednou z nich. Mělo to nápad a skvělý okamžiky. Jedním z nich byl bezesporu pochod české sportovní delegace s deštníky a v holínkách, což bylo následující dny s obdivem a pobavením komentováno ve všech novinách i televizích.

… pokračování bude.

Spojeno tagy: ,
Posted in: Anglické listy