Růžoví lidé města Londýna

Posted on 31.7.2012

0


DSC04066

Sobota ráno, velký náš den, dorazili jsme na Stratford. Po týdnu jsme konečně zase jednou vyspaní, zubíme se na sebe, fotíme, stadion je fascinující, počasí ideální. Pečlivě uschované lístky na kvalifikaci mužů v gymnastice nás hřejí v batohu. Rozhlížíme se, kam zaparkujeme kola a  ze zvyku hledáme vhodný sloup, nebo zábradlí. Pak si ale všimneme, že organizátoři nezapomněli ani na cyklisty a zřídili nám speciální parkoviště pro kola, kam postavili dokonce dvě Růžové Vesty. Ty se na nás vesele smály, daly nám každému dva náramky a vysvětlily, že jeden upevníme na kolo a jeden si máme dát na ruku. Na náramcích je totožné číslo, podle kterého se pozná, které kolo k nám patří. Připomíná mi to šatní lístky, když jdete někam na ples. Tady si odložte, my to pohlídáme, až se pobavíte, bezpečně vrátíme. No není to krása? A bezplatně!

Naproti přes silnici stojí na jiném parkovišti kolona autobusů polepená olympijskými znaky. Tyto autobusy zajišťují dopravu mezi sportovišti a jezdí po vybraných trasách, které jsou označené jako Olympic route network.

„Ahoj, jak to jde?“ ptám se vysokého černého kluka v růžové vestě s odznaky a symboly olympiády, když se přiblížíme stratfordskému stadionu.

„Všechno olrajt,“ oznamuje mi se širokým „pracovním“ úsměvem.

„Dostaneš se taky dovnitř?“ rozvíjím dál konverzaci a ukazuju směrem na turnikety u vchodu do dnešního svatostánku gymnastiky, k O2 aréně.

„Yes, možná se podaří a já se tam po začátku na chvilku protáhnu. Ale jedině, když nebude co dělat a tady bude klid.“

„Je to tady rušný, co?“ snažím se dát najevo pochopení.

„Ani ne,“ vyvede mě z omylu, „tohle je ta jednodušší část. Horší to bude po skončení kvalifikace mužů. To pak budeme mít mraky lidí na odchodu a s nima se budou míchat další tisícovky nově příchozích. To bude šrumec.“

„Wow, tak hodně štěstí,“ zazubím se na něj a uznale pokyvuju hlavou.

Tito borci, kluci i holky, ženy i muži jsou dobrovolníci, kterých se od včerejška po Londýně vyrojily celé houfy. Postávají na zastávkách, u metra, na mostech, na křižovatkách, všude, kde se něco děje, všude, kde proudí zmatení lidé hledající památky, sportoviště, sedadla a správné vchody, všude tam stojí lidé v růžových vestách s kruhy, co se na ně jen vešlo a přátelsky se usmívají, radí, ukazují, volají, navigují, trhají lístky, kontrolují čísla, ukazují cestu a přejí krásný den. Zajímalo by mě, co jím slíbili, že srší takovým optimismem, když zároveň vím, že téměř nejsou placení. Stát celej den na přiděleným rožku, koho by to bavilo? Ale vypadá to tak, že být součástí olympiády je patrně příslibem z těch, co motivují nejvíc.


Spojeno tagy: ,
Posted in: Anglické listy