Koukání z okna II.

Posted on 26.9.2012

2


Fotografie1300

Pokračování Koukání z okna I.

Vím, že věci mohou být pro každého jiné. Ale co se mě týče, tohle město vyžaduje maximum, vyždímá tě ze všeho, co máš, a dá ti za to jenom minimum na přežití. A to není fér.

Tohle město je jako velká chladná stvůra s dokonalou protézou bílých zubů, které na tebe nonstop cení v profesionálním úsměvu… stvůra, která má umělý řasy, nadstavený vlasy, gelový nehty a značkovej kostýmek posledního trendu, aby ukázala, jak je úspěšná. Bublá přátelským přístupem a tváří se, jako nejlepší kamarádka, která touží jen po tom, co je pro tebe nejlepší. Pak skončí pracovní doba, navečer, těsně před soumrakem a to je doba, kdy přestáváš všechny zajímat.

Přátelství tu neexistuje.

Existuje jen profesionální, pracovní život.

Nic není osobní. Je jedno kde žiješ, po čem toužíš, kdo jsi. Důležitá je jen kariéra a reference.

Londýn je jako srdce monstrózního těla. Je tu obrovský tlak, pod kterým tepe celý organismus. Tlak a rychlost na hranici lidských (každopádně mých) možností. Žádná sranda. Opravdovost, rozmanitost života – zapomeň. Jen funkční přesnost, dokonalý smysl pro byznys a profit. Soustředěná orientace na výsledek. Totální nasazení. Všechno to přátelství a úsměvy jsou míněny jen s jediným cílem. Vydělat prachy.

Je na čase přiznat, že v tomhle šťastná být neumím.

Hrozně moc bych si ulevila, kdybych přestala vzdorovat a nechala se zkonzumovat, tak, jak to obrovský mechanismus dělá všem. Potřebuje tvoje sny a tvoji energii, abys do sekty zatracených vstoupil dobrovolně. Sny potřebuje ne proto, aby ti je pomohl splnit, ale postě proto, že ví, že jsou tvým vlastním motorem, palivem, které má větší výhřevnost a energetický potenciál, než cokoliv jiného. Jsou to sny, které sem přivedly tisíce lidí z celého světa, a které způsobily, že se ti lidé nechali najmout a zpracovat, podepsat smlouvu s ďáblem a teď pracují za minimální mzdu, se kterou ve společnosti postavené na penězích nikdy nedokážou své sny splnit a nikam dál se v životě hnout. Jsou tu zástupy mladých lidí s vysokoškolskými tituly, kteří vážili nekonečné cesty, aby využili všechny ty příležitosti, které Londýn podle legendy nabízí. Ti lidé přijeli, nechali se najmout a čekají na příležitost. Maria, Brazilka z EATu na Leadenhall Street už na tu příležitost čeká tři roky. Pracuje tvrdě, pracuje za směšnou mzdu, nenašetřila nic a ztrácí tu čas.

Přemístit do Londýna svůj život z Asie, nebo Afriky – to možná. Lidé z těchto částí světa tu své šťastnější zítřky většinou najdou. Ale stěhovat se sem z Česka, nebo jiných zemí Evropy absolutně nedává smysl. Je to už hodně dávno, kdy byl Západ světem zaslíbeným. Dnes, zdá se mi, běží jeho motor naprázdno, ovšem s obrovskou spotřebou lidského paliva

Já tu rozhodně svoje palivo prodávám hluboko pod cenou.

Musím se rychle zbráborat. Nemá cenu cítit se jako oběť. Na všechno, co se děje, jsem v nějakém bodě dala svůj souhlas. Teď je důležité uvědomit si znovu některé věci a vzpomenout si, jak se říká ne.

Bye-Bye London! Teď si tě začnu užívat úplně jinak, protože já vlastně už odcházím!

Spojeno tagy:
Posted in: Anglické listy