Tarotové karty

Posted on 30.9.2012

0


Fotografie1283

Taky máte pocit, že život nabízí víc otázek, než odpovědí? Někdy to tak vypadá. A někdy je to tak, že samotné otázky jsou odpověďmi zároveň.

Hledání odpovědí, to je přesně to, proč věřím, že procházíme (náročným) životem. Proto tu jsme.  Abychom je našli. Uznávám, že to není úplně světoborná myšlenka, ale občas je dobré si některé věci připomenout. Každý má k tomu hledání svoje metody. (Teď začíná ta zábavná část.) Když člověk tápe, nebo neví kudy kam, může být to co potřebuje vědět vepsáno ve starých fotkách, nebo dopisech, v knihách, které jsou na první pohled psány na úplně odlišné téma… Pokec s kamarádkami pomůže taky, protože jak tak mluvíte a mluvíte, najednou z vás začne padat přesně to, co jste vlastně potřebovala slyšet. (Nevím přesně, jak to mají chlapi. Ti to možná slyší ve sdílném tichu, které je pro ně tak typické.)

Někdy nám k odpovědím pomohou přátelé, jindy nepřátelé, když nás nakopou do zadku. Někdo kouká do šálku kávy, jinej do telefonů svých milenců. Já když hledám odpovědi na svoje otázky, často koukám z okna. Nebo do karet. Tarotových.

Právě proto si lidé nechávají vyložit karty, aby získali odpovědi. Některé výklady jen pomáhají odpovědi formulovat. Vidíte třeba výklad, a uvnitř máte pocit, že to přece už dávno víte. Jen jste neměli odvahu si věci přiznat, nebo chyběl jasný vhled, aby mohl ten pocit získat jasnější a čitelnější kontury. Proto tu karty jsou.

Karty jsou můj talisman. Pomáhají mi neztratit se. Víte, svoje karty jsem dostala od svých drahých sourozenců. (Ti mě s velkou láskou nakopali do zadku tolikrát, že si od té doby na něm radši sedím, když s nimi mluvím…)

Takže.

Jsem teď zádumčivá, protože jsem si konečně dovolila všechno přiznat. Ráz blogu se mění, že? Buďte rádi. Jste svědky jedné opravdové cesty. Žádné hraní si na vojáky, hraní si na nekonečnou párty v Londýně. Prostě jedna cesta. Hledání (usilovné) a nacházení (doufám).

Takže (podruhé):

Dnes se mi povedlo pozastavit ten bláznivě se otáčející kolotoč, zavřít dveře a odfiltrovat všechno, pokud možno VŠECIČKO ze svého blízkého okolí. Povedlo se mi zůstat v pokoji pro dnešní den sama. Jen já, a spoustu vlhkého prádla, které tu dosychá po dešti.

A tak jsem celý den psala, komunikovala, učila se, rozeslala jsem faktury za překlady, cvičila jsem, chodila si dolů do kuchyně vařit čaj a zase se vrátila k psaní… a taky jsem si vyložila karty. A našla jsem jednu odpověď. Základní otázka zní už asi tak 195 dní zhruba takto: Co tady vlastně dělám?  (Trochu patetický, co?)

Míchám karty, mazlím se s nimi, nasávám jejich vůni. Voní furt stejně, jako ten den, kdy jsem je míchala poprvé. Chystala jsem se balíček položit na šátek a pohladit ho do vějíře, abych ještě jednou svou myšlenku vyslala dostatečně silně a pak po jedné sáhla. Ale k tomu nedošlo. Svou kartu jsem si nevytáhla. Ta mi vypadla sama.

Trojka holí.

…události a vývoj nejsou ve vašich rukou.

…příležitost naučit se trpělivosti a sebeovládání

…naučit se ponechat věcem volný průběh…

…čekání.

„Uau,“ vydechla jsem. Skoro, jako bych slyšela svého zesnulého dědečka říkat: „Hm, holka, to sedí, jako zadek v gatích.“

Naučit se trpělivosti… Sofia a její panovačnost, ten způsob, jakým se mnou zachází. Práce, která mě nebaví. Věci, které se vyvíjejí k uzoufání pomalu.

Naučit se sebeovládání… malé nespravedlnosti a křivdy, potřeba se neustále vysvětlovat… být nucena dělat věci, které nedávají smysl. Asi se mám naučit se ovládat a držet hubu a krok, splnit úkol… (Haďáku, kamaráde, pamatuješ?)

Ponechat věcem volný průběh… v tom jsem nikdy nebyla moc dobrá.

Možná proto jsem tady. Možná proto všechny ty nekonečné měsíce, to na první pohled bezúčelné snažení…

Dědečku, řekla bych, že máš svatou pravdu…

Mám teď důvod si myslet, že každé období lidského života má svůj smysl, i když se to po dlouhou dobu zdá, jako pravý opak. Je asi jen nutné projít tím obdobím a tu tíhu PROŽÍT. Nedá se švindlovat. Možná že to prožít, je důležitější, než pouhé projít a přežít.

Poselství naděje: Všechno dává smysl. Je však důležité jít s tím, že ten smysl uvidíme až na samém konci. Trpělivost. Navíc ne všechny úseky cesty jsou vhodné k ohlédnutí.

P.S. Mám ráda svoje karty.

Posted in: Anglické listy