Odcházení

Posted on 16.10.2012

0


Zjistila jsem, že když se lidi na chvíli přestanou tvářit, jako profesionálové profesionálně zbožňující svou práci, s profesionálním úsměvem komentující, jak je to báječné a skvělé, většina z nich to tu nenávidí a všichni jsou vlastně na odchodu. Někteří už celé roky.

No báječný. Takže terapii, na kterou jsem přišla, jako na jediný vnitřní přístup, se kterým se to dá přežít, už objevili taky! Kinga, Bóšova hysterická vedoucí, odchází už čtyři roky. Dauda, lead barista našeho obchůdku, je tak naštvanej na Sofii (to je ta naše vedoucí), že mám strach, že odejde ještě dřív, než já.

Když je krize, všichni o tom tajně špitají, jakoby se dovolávali nejvyšší instance, jako největší hrozbu, největší trumf. Vypadá to, že si tu výpověď každej šetří v rukávu, jako záchranný eso, kterým to na konci všem natřou. No,  je pravda, že někteří borci jsou tu tak nějak omylem. Neboco. Třeba takovej Dauda. Netuším co děla za minimální plat v EAT., když jeho otec vlastní v Siera Leone diamantové doly. Sám Dauda si zakládá na značkových výstřelcích extravagantní módy a ve městě, kde i bohatí jezdí MHD, si koupil auto. Drahý. Myslím, že nějakýho Meďoura. Pak přijde do práce, obleče se do uniformy se zástěrou a prodává kávu. (Cože?)

Mar, která je ze Španělska a mluví plynně i francouzsky a anglicky, tak taky živoří v EATu. Je věčně unavený, protože nemají lidi a nezbývá jí, než pracovat přesčas, je vyšťavená a nespokojená, i když jaksi odevzdaná. Má velké plány do budoucna …a taky odchází.

Jednoho dne, když po dlouhé době vysvitlo slunce, seděla jsem na lavičce  a říkala si, jak jenom Miguelovi řeknu, že končím. Uvědomila jsem si, že to bude těžký. Zrovna tomuhle chlapíkovi,

kterej byl se mnou tak trpělivej, bránil mě před Sofií a dával mě do kupy, když mě ona rozebrala. Miguel, je nejlepší osoba na pozici vedoucího s jakým jsem kdy pracovala. Kurňa, říct mu, že po tom všem odcházím, zvlášť, když se to teď s tou můrou Sofií tak zlepšilo, to bude bolet, říkala jsem si. Zrovna den před tím mě Miguel představoval jakémusi vysoce postavenému bossovi, jako důležitého člena týmu. Cool.

No, co se nestalo. Nikdo to nečekal. Někdy na začátku září, přivedl Miguel nějakého velkého kluka měkkých tvarů a pečlivě mu ukazoval kolem. Představil nám ho krátce, jako Wayena, kterej tady teď bude s náma. Co? Jako místo tebe? Ty jedeš na dovolenou?

Omyl. Miguel byl na odchodu. Rychlým

odchodu. . Proběhlo to tak rychle, že jsme nestačili koukat. Náš Miguel. Bylo to nečekaný a my měli pocit, že  náš pracovní svět v EATu  jak jsme ho znali, právě skončil.

Noooo, a je to. Napadlo mě, když jsem se trochu otřepala. Že by byl osud taky občas na mojí straně? Tomuhle novýmu se bude výpověď podávát mnoooooohem jednodušeji.

 

A s úlevou jako blázen, jsem si dál, ještě asi měsíc a půl, frčela svou politiku odcházení.

Posted in: Zjistila jsem...