Rychlost

Posted on 27.10.2012

0


Fotografie0749

Já už rychlejší nebudu, jasný? Prostě víc už to nejde.  Jedu na plný vobrátky a nenávidím, když mě popoháníš. Prober se, zlato! Na tuhletu práci, za tenhleten čas potřebujeme MNOHEM VÍC LIDÍ!

Nikdy nepochopím, proč takovou Iwonu, nebo Mariam nikdo (v životě) nepopohání. Iwona chodí do práce jak na dovolenou. Dělá kafe. Dělá pouze kafe. Dneska jsem zjistila, že po roce v EATu neví, jak se měří teplota polívek!! Jistě, že je nad věcí a nikdy nezmatkuje. Protože ona má svoje mini království u kávovarů a nikam dál nedohlídne. Jistě, že já jsem za zmatkařku. Protože jak to tak vypadá, musím se svižně orientovat ve VŠECH SEKTORECH.  A to prosím myslím VE VŠECH NAJEDNOU. Můj vrozenej perfekcionismus trpí. Nenávidím to „šup šup!“. Někdo mi řekne šup šup a zastřelím ho na místě.

Čím jsem naštvanější, tím nesu hlavu vejš. Protože k zachování sebeúcty, mi nic jiného nezbývá. Dřív to šlo opačně. Čím víc se po mě chtěla a já to nezvládala, tím jsem se cítila neschopnější a nepoužitelnější. Lower and lower. Jenže dnes vím, že já dělám, kamaráde, co můžu, a dělám svou práci dobře.  Rychleji to prostě nebude.

Bóša se po měsících stížností zlobí, proč to vedoucímu neřeknu narovinu.  Asi tušíte, že to není jen tak. Ale já to dokázala. A víte, co se stalo?

Neuvěřitelný. Zkušenýmu Daudovi, kterej má odcházet na konci měsíce, řekl, že může odejít o týden dřív. A najal nového člověka. Chápe někdo tu logiku? Člověka, kterej neví co má dělat, jak to dělat, kdy to dělat a očividně je mu dost věcí naprosto ukradených. He just doesn´t care…

Clark je nevinej, jako jarní nebe, milej, jako plyšák a naprosto neposkvrněnej životem v EATu. Clark se hýbe jako jako na promenádě v Chorvatsku a Jánoš používá širokou škálu sprostých maďarských slov pokaždý, když s ním musí pracovat.  Clark postává, počumuje, pozoruje… Práce stojí. (Nebo kulhá na obě nohy. Dnešní (neplacený) přesčas: 2 hodiny.

Včera jsem končila ve dvě a přišlo mi od Sofie, která s klukama zavírala obchůdek, hned několik zoufalých zpráv referující o Clarkově ležérním přístupu. Budu mu muset říct něco jako: Clarku, zlato, tady seš v jiné rychlostní realitě. Zapomeň na normalitu. Tady musíš udělat 150 baget na lusknutí prstu, velkej jarní úklid za půl hodiny a když se spálíš o troubu tak, že je všude cítit smrad spálené kůže, tak se dá jen větrák na víc otáček! Tohle je EAT-realita!

Please, can you move faster??????

…I want to go home…