Hallo, Halloween!

Posted on 3.11.2012

0


DSC03281


Koupila jsem si barvy na obličej. Stálo mě to trochu nervy, protože jsem v práci končila v době, kdy většina ostatních obchodů zavírá taky. Stihla jsem akorát naše Tesco 24/7, který zavírá v osm, v sobotu ve čtyři a v neděli je zavřený celej den. Mohl by mi někdo převysvětlit, co znamená 24/7?

Vřítila jsem se na parkoviště, v protisměru vyděsila dva mladý kluky v šedým Peugeotu, inspirovala skupinku ošátkovaných Indek přejít přechod o poznání rychleji, než měly pravděpodobně v plánu a když jsem funící přimkla svoje skládací kolo k jednomu z černých stojanů, s radostí jsem zjistila, že ještě ani nehlásili takový to hlášení, jako že mají jít už všichni zákazníci k pokladnám a pak už domů.

V Tescu bylo každopádně narváno (nakupování na poslední chvíli je myslím normální úplně všude) a sekce Halloween byla nejnarvanější. A taky nejprobranější. Zbyly jen pitomý masky Adamsovy rodiny a celooblečky s potiskem kostlivce. A taky pár polámaných klobouků pro čarodějnice. Košťata byla pryč,  a na většině ragálů stálo na žlutých cedulkách „Sorry, out of stock, come back tomorrow.“ Hm tomorrow musím být už vybavená.

Jal se mě žal. Dětské barvy na obličej out of stock. Když jsem o pomoc požádala mužíka v modré Tesco uniformě, přeochotně mi pokynul, ať ho následuju a příliš brzo začal jednu z těch konverzací (v dané chvíli naprosto neadekvátně osobních), které vždy začínají otázkou: „Where are you from?“ Otráveně jsem mu odpovídala a při tom přemýšlela, jaký typ kostýmu jsem schopná za daných podmínek do zítřka vyrobit. Pragmaticky jsem usoudila, že kostým mít nemůžu. Kdyby moc vlál, nebo trčel, tak to buďto spálím v troubě, nebo přivřu do ledničky. Jako jediné schůdné řešení, jak splnit Wayenův úkol, a zároveň být schopna pracovat na požadované obrátky, bylo  namalovat si něco na obličej.

Zoufale jsem pro ten účel hledala nějaké dětské barvičky. A doufala jsem že chlapík mě během těch blbých otázek a slizkých pohledů vede někam, kde je nakonec NAJDEME!

„Počkej, až si na xicht namaluju, co si na něj namalovat potřebuju… pak tě zežeru zaživa, grrrrrrrr!“ 

Smůla. Barvy nebyly. Pouze žlutá cedulka na regále. (Možná štěstí pro toho slizouna.)

Ovšem knihkupectví a papírnictví v jednom WH Smith (love!!) mě nezklamalo. (Ano miluju knihy a miluju papírnictví. A to nejenom proto, že vedou dětské barvy na obličej.)

Doma jsem si zkusila jeden nátěr nanečisto. Vzhledem k Bóšově zhnusené reakci jsem naznala, že se to povedlo.

Zítra jsem upír, jak vyšitej.

🙂

Posted in: Anglické listy