Náš pokoj má šest rohů

Posted on 10.11.2012

2


DSC05038

Kdybych chtěla psát o tom jak jsme hledali pronájem ve Slough, asi byste se unudili. Mělo to ale několik zajímavých bodů.

1) Na všech webových portálech, kde jsou podnájmy k nalezení, jsem neustále narážela na nemilé dvousloví „no couples“, žádné páry. What?? Jak jako žádné páry? Dlouho jsem nechápala, co může být za problém v životě s jedním párem. Nakonec jsem si to vysvětlila takt, že lidé v Anglii jsou natolik pracovně vytížení a nadmíru zaneprázdnění, že nemají sílu na budování kvalitních partnerských svazků. Proto by je pohled na náš vztah plný slunce pravděpodobně iritoval. Možná… neboco… Nakonec jsem vsadila na osobní dojem a kdekoliv došlo na osobní setkání, přesvědčili jsme pronajímatele ŽE JSME PROSTĚ FAJN. (Nakonec nás všichni chtěli.) Jistě! Jsme přece inteligentní, vzdělaní, čistí, oba pracující a anglicky mluvící mladí lidi s vysokým potenciálem (rozpoznatelným od pohledu), že s náma bude normální řeč a nájem budeme platit včas.

2)První výlet do Slough v nás zanechal podivnou pachuť děsu a nepříjemného překvapení. Slough sice zní překrásně (evokuje mi slovo „slow“, pomalu, což představuje perfektní protiváhu Slovu London – Lehkovážný, Ohromující, Naději Demolující, Odpudivý Nepokoj.) Nicméně první dojem ze Slough ve mě vyvolal pocit, že se stěhuju do špinavé, indické kolonie. No, a já přitom snila o malebném Anglickém venkově s anglickým obyvatelstvem, anglickými pejskaři, anglickými maminkami a anglickými štamgasty v anglických hospodách. Místo toho jsme na našem průzkumu městečka potkali množství přebarevných šátků, divutvorných úborů podobných pyžamu, všeliké odstíny pletí a přerozličné jazyky znějící odevšad. Míjeli jsme například Pizzu Milano, kde prodávali Pakistánci, a tak dále a tak dále.  Trochu špinavé ulice, neupravená náměstí, spoustu firem a zanedbané domovy. Jen proto, že jsme tak nechutně optimističtí, nevzdali jsme se představy, že tady MUSÍ BÝT NĚJAKÝ PĚKNÝ KOUT. Tak jsme se rozhodli, že ho budeme hledat tak dlouho, dokud nebude nalezen. A usadili jsme se tu.

3) Možná vám to bude divný (mě to trochu divný je), ale z těch pokojů, které jsme viděli, jsme si nakonec vybrali ten nejméně útulný a vybavený ze všech. Víte, fascinuje mě ten potenciál. POTENCIÁL. Je to totiž velký dům s obývákem, velkou kuchyní s obrovským stolem a židlemi, velikou zelenou zahradou a červeným kobercem na schodišti… POTENCIÁL, chápete? Navíc, intuice je intuice. Ještě nikdy se mi nevyplatilo jít proti ní.

Takže máme pokoj v prvním patře, s dvěma okýnky do zahrady. Je tu ticho a v noci úplná tma. Efektivita radiátoru je diskutabilní a základní nábytek tahám z majitele domu už dva týdny. Koberec je tak nějak nechutný, ale to se dá přehlídnout. Postel je malá, ale to snad vyřešíme, stůl se děsně kejve, protože je rozbitej a základní oblečení, který potřebuju udržet v kondici, mám přehozený přes otevřené dvířka jediné skříňky, která tady je. Bude to chtít vyvinout nějakou aktivitu a kreativitu, abych z toho udělala útulný domov. Ale to je možná to, co se mi líbí. Kdyby to všechno bylo krásné a úžasné už na začátku, nedalo by se tady už nic vymýšlet.

🙂

Posted in: Anglické listy