Cesta (balíku) tam a zase zpátky (do depa).

Posted on 3.12.2012

2


DSC03626a

Asi jsem si koupila foťák.

To je divný, co? Jakýpak asi. Buď jo, nebo ne. Ale když ho koupíte a má to přijít poštou, to je myslím slovíčko asi tak nějak na místě, neboť je to tak na půl cesty. Mašinku jsem si sice zaplatila a je moje, ale ještě stále není v mých pečujících rukou. Ještě stále dlí, chudák, v krabici někde po dodávkách britských doručovacích společností.

…což je věc nanejvýš nejistá.  Ó Bože, ochraňuj můj foťák!

Od té doby co pracuju v Legu, a hromadím si čím dál víc zkušeností s nanjevýš srandovními případy doručení… nebo taky případy nedoručení, nebo taky ztracení… Od té doby raději zajdu do obchodu, vyhlídnu, zaplatím a okamžitě odnáším. S láskou, péčí, jako nový přírůstek do rodiny. Čímž foťák rozhodně je.

Dneska jsem posílala znovu celé dvě objednávky s označením FOC, free of charge, čili ZDARMA, protože klient první zásilku nedostal. Předevčíram jsem stopovala tři ztracené, nebo vrácené balíky do depa.  Doručovatele bych v Británii věšela za uši do průvanu.  S doručovatelskou dodávkou jezdí kde kdo, jakmile nastane nejjednodušší problém, balík je v depu jako mávnutím kouzelného proutku. Kluci háží bez mrknutí oka balíky přes plot, bez emocí jej nechají na dešti klidně násáknout vodou někde uprostřed předzahrádky, kde se ubohé LEGO figurky upčikají k smrti, dokud je tam nenajde sousedovic pes. Dárek nedárek, Vánoce nevánoce.

Jindy jsou doručovatelé tak svědomití a přepečliví, že nenechají nic náhodě a vnesou balík přímo do kuchyně, kde je potom vyděšená a přinejmenším překvapená babča nalezne na stole, jakmile se vrátí ze sprchy. Pak nám volá a ptá se nás, jak si to představujeme. Já si to nepředstavuju vůbec nijak. O uších a průvanu jsem se už zmiňovala.

Uvědomili jste si už, jak je krásné, že poštovní auto v Čechách poznáte na sto honu a paní pošťačka má tu klasickou tašku a bundu se žlutým nápisem Česká Pošta, takže je všem jasné, kdo je a co vám asi tak chce? Chodí v podobnej čas, takže víte, kdy ji můžete čekat, zná vaše sousedy, a když nejste doma a sousedi taky ne, nechá vám pěknej lístek ve schránce, takže přesně víte na které poště tu krabici máte?

Tady se na lístečky nehraje a nejbližší poštu mají někteří obyvatelé pekelně daleko. V opačném případě jich mají blízko hned několik, takže je z toho procházka na několik mil tak jako tak, než je všechny oběhnout.

Irsko je například opravdu divoká země. Nemají post codes, směrovací čísla, takže některé domy na samotách mají adresy velmi podobné těm africkým, u kterých jsme zvedali obočí dost vysoko.  Kraj Brouka Pytlíka, Severní vesnice u řeky, poslední dům v ulici naproti kukuřičnému poli.

No, každopádně doručovatelé si na detektivy nehrají, depo je nejjistější stanice, a odtam to jde rovnou zpět k nám.

Ó Bože, ochraňuj můj foťák a nikdy ho neopouštěj! 

Amen.

Posted in: Anglické listy