Otázky a odpovědi

Posted on 22.12.2012

2


otazky

Je to peklo, když člověk potřebuje něco vědět a nemůže to zjistit. Je frustrující, když máš otázku, na kterou nemůžeš najít odpověď, a ještě horší je, když víš, že ta odpověď existuje, ale nikdo ti ji nechce dát.

Žijeme v informační společnosti, kde na otázkách a odpovědích závisí naše existence. Kdy jede vlak, kolik co stojí a jak dlouhá je pracovní doba. Všechno je potřeba vědět a neznalost neomlouvá.

Bývávaly doby, kdys nepotřeboval vědět nic víc, než to, co se dalo odpozorovat z plynoucího života. Kdy se hodí sázet to a toto, kde se nejlíp daří dobytku a z jakého materiálu ti chýše nejdéle vydrží. Když ses chtěl milovat, miloval ses a překvapení přišlo v podobě daru od Boha – dětí. Když přišlo něco nečekaného, o čem jsi neměl informace, povodeň, nebo nepřátelský kmen, přežili jen ti nejsilnější a nejduchapřítomnější.

Pak přišly také doby, kdy se za informace platilo. Nastavovala se dlaň a říkalo se: „Informace jsou drahý, kamaráde!“  Kdo je měl, stával se mocným pánem, někdy nad životem a smrtí.  Kdo měl informace, byl nejduchapřítomnější a nejsilnější. Zbraň to byla drahá, některé informace mohly zabíjet a kdo nevěděl, musel se nechat vést.  Život se zkomplikoval.

No, a máme tu dobu dnešní, kdy stojí psáno v mocných zákonech tohoto světa, že každý má na informace právo jako jiný, vědění je veřejným majetkem, a zatajování je nezákonná a vždy podezřelá činnost. Vědění už není respektovaným privilegiem úzké vrstvy učenců, kteří by nás mohli poučit (v zásadě nesnášíme poučování), ale jeho pokladnice jsou nonstop otevřeny, vědění a informace všeho druhu z ní prýští ven v nepřetržitém proudu. Vědění se válí na ulici, kolem odpadkových košů, jsou ho plné knihovny, školy, úřady. Tlusté šanony dat a nezbytných čísel, poznámek, záznamů, komentářů, hodnocení, kritiky, a tisícerého vysvětlení události předtím už stokrát jinak vysvětlené. Vše k dispozici.

Vědění na nás padá z přetížených polic knihoven, zakopáváme o něho přede dveřmi, vylétává na nás z dopisních schránek. Šíří se na papíře novin a na téměř nezničitelném voskovém papíře časopisů, za který by staří Egypťané, Mayové a Atlanťané platili zlatem. (Možná, kdyby ho bývali mohli použít, dostala by se k nám pečlivě volená slova dávných proroctví, a nemuseli bychom nyní hádat, co to má všechno znamenat.) Shůry nám žehnají bilbordy bezpočtem dalších odpovědí a vzduch je prosycen energetickým vlněním radiových vln, které k nám další informace a odpovědi vysílají na tisícovkách stanic po celém světě. O sugestivní televizi nemluvě.

Odpovědi přicházejí i na to, co jsme se ještě nezeptali. Příklad: „Vánoční výprodej koberců, padesátiprocentní sleva na všechno.“ To by mohla být odpověď na palčivou otázku: „Kde já jen koupím koberec do obýváku, a kolik za něho zaplatím?“ Vesměs je více odpovědí, než stačíme produkovat otázek.

Jsme z toho trochu zadýchaní, protože nevíme, které odpovědi jsou opravdu důležité, jejich hodnocení a třídění nám zabere většinu času.

A přestali jsme tvořit otázky. Už se neptáme a přestali jsme hledat.

A jsou dokonce situace, kdy se nám vysmějí a řeknou: „Proč se mě ptáš? Vždyť si to zjisti!  Odpovědi jsou všude kolem a jsou zadarmo.“ Aby se v nich ale prase vyznalo.

Někdy si přeju, abych mohla za dobrou odpověď na svou otázku zaplatit.

Posted in: Zjistila jsem...