Tak, je po Vánocích, a přišlo jaro

Posted on 29.12.2012

1


knihy 129

Tuhle větu jsem už jednou jako nadpis použila. Byla jsem v Turecku, kterému se v oblasti kde jsem žila, vyhnula zima velkým obloukem. Zato jaro bylo krásné, skoro čarovné, nekonečné a na konci pekelně bolelo. Prožila jsem ho v zamilované euforii, jejímž výsledkem je trvalá a neoblomná láska k celé té turecké části vesmíru, do které jsem měla možnost tak z blízka nahlédnout. Tady, ve vlhkém ostrovním království na severu Evropy,  jsme mrazíků zažili o trošku víc (o trošičku).

Po několika týdnech takzvaných „listopadových dešťů“ (v prosinci) a několik polo-zimních slunečních odpolednech, je tu ve vzduchu zase něco, co tě pobízí projít kolem knihovny zase trochu těsněji a sáhnout po průvodcích a mapách, aby nás to léto náhodou nezastihlo nepřipravené.

Voňavé vlhko, jako předzvěst jara, předzvěst prvních jarních květinek a lehčího obutí… Zatímco v Čechách by se ptáci k sobě ještě ospale tiskli na zmrzlých větvičkách, tady už se hádají o jarní noty. No, doufám, že to jsou jen  sporadické mezisezónní tréninky, protože jinak by to znamenalo, že končí zimní spánek… a mě ta přirozenost zimního nicnedělání začala být jaksi přirozená. Už mám celých pět minut otevřené okno a ještě mě nenapadlo ho zavřít…. Lačně nasávám vzduch (tomu se prostě neubráníš). Moment, neměla bych naplánovat jarní úklid? Namazat kolu řetěz a vzpomenout si, kam jsme uložili stan? Sluníčko se vrací, a bude to chtít vyvinout všestrannou aktivitu. Už se nebudeme moci tak jednoduše schovat v odpolední tmě pod lampičku, která vrhá světla jen tak akorát na stránku knížky. Už nebudu ráno před prací sedět dole v kuchyni u velikých prosklených dveří s výhledem do zahrady, a nebudu čekat na rozbřesk, jakoby snad hrozilo, že ani nepřijde. Rozbřesk bude naopak rychlejší a rychlejší, bude se mnou závodit až mě bude sám tahat z postele. Pak se z něho stane Ráno a z Rána… to až se změní poměry a v době, kdy hodiny odtikají osm, budou už sluneční hodiny venku ukazovat Dopoledne.

Svět byl ještě nedávno ospalý a nebezpečně temný. Těšila jsem se na Slunovrat a slavila ho s hlubokou radostí a vděčností, jako ještě nikdy předtím. Tak, a teď když vím že se, drahé Slunce, opravdu vracíš, napadá mě, zvolni trochu, počkej ještě chvíli. Ptáci se snad na chvíli ještě unaví, snad bude ještě chvíli pršet, rána budou temná a dokonalá k modlitbě…

snad mi ještě nevystydla peřina…

…blik.

…Á, kdepak jsem to skončila… záložka, to byl dobrý vynález…

…to je mi dobře…čaj, ještě mi chybí čaj…

…anebo neeee… …blik… chrrrrrr.. pšššš…

Jaro, počkej ještě, vždyť máme ještě vánoční výzdobu.

Spojeno tagy:
Posted in: Anglické listy