Štědrej týden, měsíc, rok….

Posted on 11.1.2013

1


Photo1673

Letos se mi tak nějak divně píše o Vánocích. Jsem mimo domov, takže mi nikdo nepřipomene, že by se měl udělat velkej úklid, kamarádka mě neprovokovala už v říjnu, že má dárky nakoupeny, nechodila jsem nakupovat, protože tam bylo moc lidí a dárky jsem neřešila, protože rodina je daleko a s mým Milým jsme se  domluvili, že šetříme. (Ano, zase nějaká cesta😉

To ale není, jakože jsem rezignovala na vánoční kouzlo, nebo že bych byla teenagerovsky znechucená a dávala tím najevo revoltu a odpor proti všem zavedeným hodnotám.

Já mám Vánoce ráda.

Moc ráda.

A je mi těžko, když poslouchám, jak se součástí jejich kulturního prožívání staly stížnosti a otrávené odfrkování. Všude hrají koledy, což všichni nesnáší, vánoční výzdoba je kýč, a furt někomu vymejšlet dárky, to je fakt opruz. (Když fakt jako nevíš, co, a navíc nemáš prachy.)

Víte co, všem odfrkávačům ukazuju prostředníček a hlásím, že to mají špatně položený a že si to připravili sami. Každý detail Vánoc je tvoje volba, kamaráde, a netvrď mi, ze jsi tak strašně nesvobodný.

Já jsem prožila jedny z nejkouzelnějších Vánoc, co si pamatuju. Byly plné modliteba, rozjímání, svíčky a voňavá větev pro radost. Vínko z Teska a dlouhé rozpravy a dlouhé procházky, sranda a tak. To, že jsem celé svátky pracovala (ano, i na Štědrý den) mě ani za mák nemohlo rozhodit. Odmítla jsem totiž letos schéma: stres a závodění až do třiadvacátého. Pak střih, a povinná vánoční idylka. (Když se tak zamyslím nad stavbou lidské duše, nezdá se mi takhle rychlá změna vnitřního rozpoložení absolutně možná.) Ze Štědrého dne jsme si s Milým udělali Štědrej celej týden. Ne-li měsíc… a bylo to mooooc fajn.

Koupili jsme si foťák, spacák a krosnu, ale to jsou nutné výdaje, které není třeba tahat do Vánoc. (Vím, že to je nezvyk. Právě naopak, většinou se veškeré nutnosti a potřeby snažíš natlačit pod vánoční stromek, aby se i ponožky staly zářivým chuchvalcem, nad kterým musí svítit oči. ) Do Vánoc ale patří malinká překvapení po kapsách, nápisy na ledničkách, nebo čokoládové minifigurky pod polštářem. Impulzivní minidárky za babku.

Základem je: Hrát si.

Není nad opravdové překvapení, když Milý místo lítačky na metro vytáhne z kapsy čokoládovej penízek, nebo v tašce do práce najde zabalenej fotografickej časopis, či vleze do postele a najde tam opapírovanou knihu.

Myslím, že nemám ráda ten patos a jakýsi radostný drama, který se od každýho u stromečku tak nějak očekává. Letos se nám to s konceptem Štědrýho týdne dooooost povedlo.

Hlavně si nepřestat hrát. Kamaráde.

Posted in: Anglické listy