Paní, která nám zabila strom

Posted on 24.2.2013

0


tree1

treePracuji v kanceláři, která je velká jako taneční sál. Je to open plan office, jak se tady tomu říká. Na stole mám počítač, telefon, hrnek s tužkama, hrnek s čajem, flašku s vodou, tisíc žlutých a oranžových nalepovacích lístečků s životně důležitými informacemi a nějaké LEGO minifigurky. (Sbírka se mi slibně rozrůstá.)

Strategická poloha mého pracoviště je neporazitelná. Kuchyňka přes uličku, záchod za rohem, skříň s firemním papírnictvím je ode mě na pár kroků a specialista na Hero Factory sedí přímo naproti. Co víc si přát. Specialistu na Hero Factory si musím hýčkat. Otázky klientů a problémy spojené s Hero Factory jsou totiž zásadně zákeřné, záludné a neřešitelné. Týká se to robotů a počítačových her a nefunkčních kódů, nenačítajících se produktových stránek a hlavně support teamu, kterej prostě zásadně neodpovídá.

Krom toho sedím v nejzalesněnější části patra. Aby tu bylo zeleno a krásně, aby se zaměstnanci cítili dobře a aby jejich úsměvy do telefonu a mailů byly co nejopravdovější, máme tu a tam postavené vedle stolů zelené bytosti ve velkých květináčích. Střapaté, živelné, někdy mám podezření, že jsou umělé, ale NEJSOU.

Nikdy jsem se moc nezabývala tím, kdo se o ně stará. Až dnes jsem byla svědkem toho, že to dělá jistá květinářská firma, která tu a tam zaskočí a zkontroluje, jak se jim tady u nás vede.

Ovšem, jestli si teď představujete, že vám popíšu, jak přišla zelená víla se zelenou konvičkou plnou vody obohacené o cenné vitamíny a minerály, jak se s láskou na naše stromy dívá a kontroluje, jestli mají vše, co potřebují… tak to se pletete.

Přišla statná žena v černé uniformě, kterou jsem na patře ještě neviděla. (Kdyby měla na hlavě helmu, spletu si ji s takovou tou sekurity službou, jak vybírají kasy, a pak ty prachy v kufřících pronášejí  nepředvídatelnou trasou ke obrněnému bankovnímu vozu stojícímu před neplánovaným vchodem superstřežené budovy.) V jedné ruce ovšem nesla rukavice, ve druhé pokojovou palmu s kmínkem a střapatými výrůstky. Držela stromek za kmen, zatímco květináč visel ve vzduchu jen taktak, že neštrejchal o podlahu. Postavila ho vedle palmy, která tvoří scenerii mého zorného pole od té doby, co jsem přišla do firmy. Prohlídla si ho chladným hodnotícím pohledem a nasadila si rukavice.

Pak palmičku chytila za největší zelenou část a urvala ji. Zůstala jsem zírat s vyraženým dechem. Ona pak vzala druhou, třetí a pokračovala, dokud je neorvala všechny. Prostě tu kytku chladnokrevně rozcupovala na kousky! Urvala jí všechny zelené hlavičky jednu po druhé, a kmen přelomila o koleno. Na kancelářský koberec dopadlo několik kousků kmene. Srdce mi bušilo a Federika z Bavorska, která sedí přes tři stoly ode mě, uprostřed hovoru s klientem zůstala zmražená s vytaženým obočím.  Hleděla stejně šokovaně, jako já. Bylo vidět, že v ten moment ji idea Greenpeace nebyla až tak vzdálená. Obě jsme zalapaly po dechu. Se sdíleným výrazem překvapení a lítosti jsme ubohou kytku vyprovodily na věčnost. Dáma v rukavicích šoupla dvě půlky kmenu a zelené pozůstatky do černého pytle a odešla.

Víte, moje mamka kytkám zpívá. Jsou lidé, kteří věří, že jsou to živé bytosti. Já sama zatím žádné kytky nemám, protože věřím, že bych jim nemohla věnovat dostatečnou pozornost a trpěly by u mě.

Neměla jsem moc času o tom přemýšlet, nebyl čas truchlit. Život je plný krutých překvapení. Zadrnčel telefon, na jehož druhém konci se někomu právě hroutil svět, protože chyběla kostka v úplně nové stavebnici. Byl čas řešit opravdu důležité katastrofy.

Posted in: Anglické listy