Errrhhh… od kdy je pobyt na sluníčku tak náročný?!

Posted on 21.4.2013

0


Jaro je tu, to není pochyb. Teču jak zmrzlina, nos mám rozedřený, jak první jarní kvítí a vočiska, jak právě vylíhlej králíček. Teda kuřátko. Červený a vopuchlý. Babička vždycky říkala, že jaro je období mláďátek.

Jestli to bude jako loni, budu teď čtrnáct dní vypadat jako kdybych tři noci nespala, neustále brečela a kýcháním dávala za pravdu každé blbině, co kdo pronese. (Všimli jste si, že lidi málokdy říkají něco opravdu důležitého?)

No, uznávám, že čtrnáct dní je ještě docela dobrý.  Jsou na tom lidi mnooohem hůř.

Vždy jsem se pyšnila tím, že nejsem alergická na nic a že slovo alergie znám jenom z letáků farmaceutických firem, které potřebují přesvědčit lidi, že jsou strašně nemocní a potřebují rozhodně nějaké pilulky. Alergie na kytky mi přišla jako nejhorší trest krutých antických bohů, kteří nevědí, jak život na zemi ještě více „zapeklit“. Vzdát se noření nosu do kytek všeho druhu jsem shledávala stejně krutým trestem, jako kdyby mi ho uřízli. Já, jarní bytost, která prožívá právě v tomto období své specifické extáze a radůstky, se tedy budu muset chvíli schovávat do kapesníku a vysvětlovat lidem, že opravdu nebrečím dojetím ani mi nikdo neublížil.

Jaro je tu!

Báte děgdo kapesdík? Už to da bdě zase jde…

Spojeno tagy:
Posted in: Anglické listy