Jméno jako klíč

Posted on 28.4.2013

0


klíč

Jako děti jsme si s jednou mojí kamarádkou hrály na čarodějnictví. Byla to naše oblíbená hra. Psaly jsme si čarodějnou knihu, sbíraly bylinky a zaklínaly je, míchaly jsme barevné lektvary a dávaly jim šílená jména. Jako všechny děti, měly jsme svoje hry a svoje metody, které vytvářely svět stejně skutečný, jako všechny světy, kterými se během života obklopíme.  Někdo tomu říká osud, nebo příběh, který je už dopředu napsán, ale pravda je taková, že každý svět (nebo chcete-li, životní situace), nás většinou obklopí jenom pokud k tomu dáme svůj souhlas. Ovšem, samozřejmě,  málokdy si zpětně pamatujeme, kdy a jak se to vlastně stalo. A ty životní situace (nebo chcete-li světy) proměňují náš život, přivádějí nám do něj nové lidi, a samozřejmě je také někdy odvádějí z něho pryč.

Měly jsme i čarodějnická jména, kterými se ještě dnes příležitostně oslovujeme. Stačí to jméno vyslovit a uvědomíme si, že ať nás v tomto čase obklopí  stvůry a stíny kteréhokoliv světa, doby ve kterých nám to vše bylo společné nejsou ještě pryč. Ó, vedeme dnes tak odlišné životy! Zatímco já jsem se topila v knihách a akademických statích, ona objevovala posvátné taje mateřství. Když já jsem  unaveně oddechovala vyčerpaná neustálým stěhováním, začátky a konci, a totálním nedostatkem jakékoliv pravidelnosti, Ona umdlévala pod tíhou stereotypu, který na ni doléhal, jako strašidelný les, ve kterém tě ochrání jen tajemné zaklínadlo. Zatímco ona budovala domov a šetřila na vybavení kuchyně, já jsem s Milým vybírala stan a chystala se za polární kruh.

Přesto když se setkáme….

Tak jako to bylo vždycky, společně jsme vždy našly to správné kouzlo na odehnání démonů. Jakoby naše stará čarodějnická jména odemykala ten svět, na který jsme znaly návod a hlavně svět, ve kterém jsme byly jako sestry, jež měly všechno společné.

carodejky

Později jsem poznala mnoho dalších přátelství. Vazby ve kterých se zdálo, že není problém, že všechno je čitelné a oba světy téměř totožné. Někdy ovšem stačil jedinný odlišný názor, jedno nedorozumění, jedna slabá chvíle, nebo krátké odloučení, mosty se staly křehkými a nejistými. Někdy se nestačíte divit, jak rychle mohou vyrůst zdi vysoké tak, že na ně neexistuje žádné zaklínadlo.

Možná je to proto, že jsme si spolu nedaly magická jména, nezaklínaly byliny ani ve skleněných lahvičkách nemíchaly krepáky .

Čert ví, jak vlastně skutečné přátelství funguje.