Jak jsem jela do islandských hor s (téměř) dokonalou manikůrou

Posted on 8.6.2013

0


_BOS4576

_BOS4576

Setkání s Martinem, Bóšovým dlouholetým kamarádem, Noelií, jeho dlouholetou přítelkyní, a jejím bratrem, čerstvě rozvedeným pětatřicátníkem, jsme zpečetili několika večery popíjením vínka v družné debatě o nejrůznějších intelektuálních otázkách. Z odměřené Noelie se vyklubala docela fajn baba. A ve své podstatě je třeba ji obdivovat, protože jako slunce milující Argentinka se tady v té ponuré, větrem ošlehané zemi ujala celkem statečně. A jak se ukázalo, jsme i pro ni pravděpodobně určitým osvěžením z rutiny. Byla s ní nakonec i sranda. Druhý večer jsme družnou dobatu stočili taky k partnerským otázkám, kde ve mě našla cenného spojence, a když jsme se opili Mango Strawbery Coladou s dvojitou dávkou Tequily z domácích zásob, namalovala mi na nehty francouzskou manikuru. No krása. Ona sama má opravdu krásné ruce, takže nyní jsem i já připravená na společenský život stopařů.

S Martinem, Noelií a Sergiem jsme strávili tři dny. Neustále jsme studovali počasí a nad mapama rokovali, kdy je nejlepší se kam vydat. Měli jsme sice milion poznámek v “Knize výletů” a pakl mapek s desítkami zakroužkovaným míst, ale předpověď počasí nám se svou nabídkou moc nakloněna nebyla. Pořád jsme měnili plán, odkládali odjezd a chodili po Rejkjavíku, až jsme z toho byli mírně nervózní.

Navrhla jsem proto, vykašlat se na počasí (stejně to vypadá, že se tady mění z hodiny na hodinu), vyrazit směr na východ a počkat, co to udělá.

Jistě, nemělo to valnou odezvu. Asi to nebyl úplně dobrej nápad. Kluci ještě asi hodinu rokovali nad mapami, a starostlivě vymýšleli, jak ten itineráž vzhledem k různému počasí v různých oblastech Islandu sestavit. Nevypadalo to, že by našli řešení, až jeden z nich přišel na cosi úžasného. Že bude asi nejlepší, když vyrazíme směrem na východ a prostě počkáme, co to udělá.

Je vidět, že slovo chlapa, je slovo chlapa a pro ženskou je efektivnější, nechat muže rokovat, protože stejně svou účasní na rozhodovacím procesu ničemu nepomůže.

Takže jsme o další hodinu později čepovali na poslední Rejkjavícké benzince palivo do vařiče, líbali se na rozloučenou, a pak už jen máchali rukama s palcem nahoru.

Strašne, ale strašně fučelo. (Už vím, proč se nemá jezdit na motorce bez helmy. Řekla bych, že asi zhruba pro stejný důvod, proč se na Islandu nestopuje bez čepice.)

Spojeno tagy:
Posted in: Cesty Terez