Sleďová děvčata a norští námořníci

Posted on 5.7.2013

0


Zamýšleli jsme se s Bóšou nad tím, že tady na Islandu jsou fakt krásné holky. Čímpak to je? Několikrát jsem vešla do obchůdku, a jen jsem předstírala že se dívám na zboží. Ve skutečnosti jsem se chtěla podívat na tu krasavici za pultem.  Občas mi ta krása vyrazila dech.

Dovedu si představit, že  spatřil-li v dávných dobách rytíř krásnou pannu, byl pro ni schopen dobýt pět království, jen aby se na ni mohl dívat trochu dýl (a pojmout ji za manželku, jako ozdobu všech svých statků).  Věřte mi, já jsem si suvenýrshopu skoro koupila kýčovitýho trola, jen abych se mohla podívat na blondýnku blíž.  Naštěstí mě Bóša odtáhl pryč. Je třeba ocenit, že ten, i s blýlemi na nose, má oči jen pro mě. Asi si ho vezmu. A budu ozdobou  všech našich statků (stan, dvě kola).

Islandské kočenky mají nádhernou, hladkou a vyrovnanou pleť, výrazné pravidelné obočí a modré oči. Taky celkově souměrné rysy a klidný výraz. Všimal jsem si, že nedělají tolik šílených grimas (jako například Britky). Když vejdeš do obchůdku, nepředstírají vítací vytržení. Zůstávají neutrální. Ale pokud se rozhoudnou zvenout koutky do úsporného úsměvu, máš pocit, že se rozsvítila celá místnost. Vyznamená tě jen tím, že na tobě očim spočine trochu dýl, ale nikoliv matoucím a nic neznamenajícím úsměvošklebem (což je v jiných zemích stejně jenom společenský reflex). Většinou mají dlouhé světlé vlasy. Bývají vyšší a dobře stavěné. „Žádné věchýtky“, jak říká můj Bóša.

No, tak jsem se tak trochu vžila do pozice chlapa. Jako  ženská  musím taky ocenit, že severské panny bývají pěkně upravené. Ovšem když se podívám realisticky na vzorky z různých věkových kategorií, je mi jasné, že se s věkem  začíná něco kazit. Vypadá to, že krásy postupně stále přibývá (hlavně na šírku), až se jaksi vytratí úplně.

No, to je ovšem způsobeno dlouhodobou správou svěřených darů a životním stylem, že? Jisté je, že genová výbava na startu je tady kvalitní. Když jsme tyto skutečnosti diskutovali s Martinem, udeřil hřebíček na hlavičku, když řekl že je to isto tým, že většina islandkých osad jsou přístavní, kde se míchá krev.

„Co?“ Nebyl mi jeho vědecký závěr uplně jasný (asi zamrzlé vedení).

„No, námorníci isto po vela mesiacoch na mori nežili v prístave v celibátu, že?“*

Osada Siglufjördur bývala velkým rybářským centrem v době, kdy se na Islandu rozmohl výlov sleďů. Patřila ka největším na ostrově a k nejvýznamějším v severském rybolovném průmyslu. Holky sem jezdily na několikaměsíční brigády a byly ubytované v modrobílém domě u hlavní silnice. Pokaždé, když norští námořníci přivezli další náklad ryb, holky měly plné ruce práce s jejich zpracováním. Proto se jim říkalo sleďová děvčata. Dodnes visí pěkné dobové fotografie na dřevěných zdech místního muzea. To bylo v semdesátých letech v domě sleďových děvčat zřízeno.

I pro nás bylo fascinující procházet pokojíčky s vrzající podlahou a dotýkat se starosvětských věciček, které bývaly nedílnou součástí každého dne v první polovině století. Při pohledu na ty natáčky a zrcátka, čepičky na spaní a soukromé drobnosti, jsem měla pocit jakoby ty ženy stále žily, každou chvíli se měly vrátit a já byla stejná jako ony.

Divotvorné lahvičky s prapodivnostmi, jako je olej na vlasy, nebo pudr na vlasy (budu se muset zeptat babičky, jakého módního výstřelku se tím chtělo docílit) visely na ramínkách šaty z šílených materiálů. Na šňůře na půdě byly pověšené podvazky a vyprané punčochy, v síťovkách byly naaranžovány svačiny do práce a elegantní kožené rukavice. Źenské pokoje jsou ve všech dobách stejné. Samé roztomilé prapodivnosti.

V kuchyni byly hrnce a podběráky, míchadla a mlýnky, které mi připomínají na půdě odložené starožitnosti naší babičky. Ovšem tady v muzeu, které je dělané jakoby fungoval a sloužil, jakoby před pěti minutami šichni odešli, je vše tak sugestivní a názorné, že má člověk pocit, že čas netvoří překážky, jen volně plyne z jedněch rekvizit do druhých, a člověku je dovoleno procházet jednotlivými věky stejně jako procházet různými pokoji v domě.

Mám ráda cestování v čase.

Mám ráda muzea.

*Laskavý čtenář mi jistě odpustí špatnou slovenštinu.

Spojeno tagy:
Posted in: Cesty Terez