Zkulturňování a Snorri Sturlusson

Posted on 11.7.2013

0


Od jeskyně se nám stopovalo fakt blbě. Nakonec jsme skočili na auto borcům, kteří se vraceli z chlapské akce. Spolujezdech měl v sobě pár piv ale byl roztomilej, když mluvil o tom, kolik můžeš nabrat energie, když stojíš před mocným ledovcem. Vypadal, jako by ten ledovec objímal a pivem s plechovky pocákal palubovku.🙂 Dalo by se říct, že tento Viking byl celkem duchovně založený. Vyložili nás v Húsafellu.

Húsafell je prázdninový resort pro místňáky. Bazén, restaurace a megakemp, kde se mezi nízkými stromky schovávají útulné chaloupky, karavany a další prázdninové příbytky.

Dali jsme si oběd, kafe a šlofíka, než jsme vyrazili s palcem nahoru, zkoušet se dostat do Reykholtu.

Nakonec jsme potakli dva Franncouze, kteří tam měli taky namířeno. Bylo už dost pozdě, slunce bylo na pováženou nízko. Byli jsme rádi, že se jim nás želelo. Víš, co tady jsem si uvědomila ten rozdíl v komunikaci s Evropanem a s Islanďanem. Najednou jsem viděla jasně, jak máme rádi prázdné zdvořilostní fráze, které mi najednou přišly uplně k ničemu. Jen mi plnily hlavu a já nemohla koukat z okna. Bylo to ale nutné zlo. S Islanďanem je obvykle buďto ticho a můžeš koukat kolem, nebo se dovídáš něco zásadního či užitečnýho. Nikdy jsme neměla ráda kvákání o ničem. Ale nejhorší je kvákání o ničem, když tě druhej nutí odpovídat na něco, co ho vlastně vůbec nezajímá.

Horkej pramen Deildartunguhver

U Reykholdu je obrovský horký pramen, který má na povrchu 100°C. Taková rychlovarná konvice, stačí vhodit pytlík s čajem. Množství vody, které z něho prská je tak mocné, že patří k největším vřídlům v Evropě. Má pro širokou oblast zásadní průmyslový význam. Proto to se svým trubkovým rozvodem do všech světových stran není zrovna romantické místo. Je to ovšem přírodní div.

Reykholt

Reykholt je naše poslední stanice, kde se máme dát do kupy, než vkročíme znovu do hlavního města Islanďanů. Reykholt není nic velkého. V podstatě jde jen o kostel a Snorriho památník, hotel a skleníky s rajčaty. Ale v tom hotelu pracuje náš kamarád Martin, takže to pro nás znamená kulturní a hlavně zkulturňující zastávečku.

V Reykholtu rozhodně stojí zato zastavit, už pro ten památník Snorriho Sturlussona. K minikomplexu patří Snorriho knihovna, velkolepá socha a také Snorriho výzkumné centrum. Je to místo, které bych přirovnala k jedné z bran, co tě úzkými cestami přes muzeum, sochy, staré knihy, a krátké výstižné texty na muzejních banerech provede dalším zákoutím dějin Islandu. Z některých epizod se stanou legendy, z jiných kapitoly v učebnicích dějepisu. Tady na Islandu jsou kolem Snorriho spředeny jak velké ságy, tak dlouhá a podrobná vědecká pojednání.

Spojeno tagy:
Posted in: Cesty Terez