Stezkou necyklostezkou, hurá na Edinburgh!

Posted on 21.7.2013

0


Jedno slunečné úterý jsme nakone vyrazili na našich minikolech s minibrašnami, a (jak se nám zdálo) se suprovou cyklomapou přes dundeeský most směrem na Perth. Už první den jsme se ztratili. Bylo jaksi nemožné se orientovat podle mapy a podle názvů obcí v terénu. Naprosto nic nesouhlasilo, a nebylo se kde chytit. Často chybělo značení přesně na takových místech, jako je křižovatka, což je tristní. Po tom co jsme museli jet po silnici dálničního typu, a vytroubilo nás milion kamionů, zastavili jsme naštvaní na benzince a koupili automapu. Poprvé jsem viděla Bóšu fakt naštvanýho.Říkal takový ty jadrný moravský slova. Moje „dořiti“ čemuž se pořád směje, mu nestačilo. Nechápali jsme, jak může někdo udělat tak blbou mapu (Šmíďák a Klára by mu dali!), a ještě měl tu drzost ju vydat. Ohledně její ceny vyjadřoval své nepochopení ještě důrazněji, než bys do Bóši kdy řekl.

Stanujeme teď asi 8 mil před Edinburgem na krásném panství rodiny Rosenbergových (ne, že by o nás věděli) a kocháme se přenádhernými stromy a vůní posekané trávy, jako stvořené pro stan. Místo jsme našli jen kousek za značkou „No unauthorized vehicles“, „Vozidlům bez povolení vstup zakázan“. Je kolo vozidlo? Řekněme, že dnes ne.

Sedíme tichounce pod obrovskou borovicí. Kolem jsou obrovské tůje, starobylé duby a voňavé rododendrony. Večerní slunce v jehož záři se ve vzduchu mrskaly malé roje mušek už zapadlo, a teď už jen jemňounce šumí koruny stromů, svět je šedo-zelený a v dálce řve bažant.

Spojeno tagy:
Posted in: Cesty Terez