La dolce Vita po anglicku aneb O koupání na náměstí

Posted on 1.8.2013

0


DSC06030

Bóša mi zrovna ukazoval jak je opálený. Vyhrnul si krátký rukáv ještě výš, a srovnával rozdíl. Nooo, jenže já si myslím, že my prostě jen OPRAVDU potřebujeme najít řeku na koupání. Tak to je. Lepíme jak izolepa. Z reakcí lidí poblíž civilizace se snažím jen letmo vyčíst, jestli naše pachová aura ještě patří do kategorie „vůně“.

Každopádně, dnes jsem vyhlásila kritický stav, (rozumněj, bod zlomu) a při našich křižovatkových seancích nad mapou mě víc zajímaly toky řek, než čísla silnic. Ocitli jsme se tedy v městečku zvaném Stokeys, kterým na mapě optimisticky procházel tenký modrý proužek.

Dojeli jsme tam zaměření jen na jednu věc (neodlákala nás ani odbočka na místní sámošku Co-operativ) Ovšem ve skutečnosti tak jako na mapě, byl ten modrý proužek i ve skutečnosti skutečně tenký.

Co ti budu vykládat, k tomu zurčícímu zázraku se nedalo dostat. Všude kopřivy a těsná zástavba. Na šířku měl tak dva metry a po bahnitém dnu se proháněly stíny olší a jeřábů. Jediné místo, kde se zurčák stával trochu širší a kultivovanější, bylo místo, kde si u brodu na splávku hrály maminky s dětmi, řekla bych něco-jako-park. Mé zklamání nebralo konce. Najeli jsme ještě pár mil, když jsme tok stopovali durch celým sídlem, tam i zpět a zase k něco-jako-parku. Nakonec mi ruply nervy a skočila jsem tam bez ohledu na okolnosti. Bylo to za zarostlým zákrutem, všude bujná zeleň, na břehu upravení měšťané a dole šíleně utrmácená já. Byla jsem však statečná a umyla si i zadek. Zatímco páni rentiéři ve vyžehlených košilích kolem venčili svoje pokojové pejsky, a mladé kočičky s odhalenými bříšky a ledovou kávou z Costy na náměstí pomalu šontaly po promenádě, já se o metr níž v pichlavém zelenisku cachtala ve vodě.

Brala jsem to po kouskách. Chrstla si vodu za krk, ruce, nohy až co mi sukně dovolila, stodvacetkrát obličej, ruce, podpaží a začínala jsem mít pocit, že vstávám ze s lunečního kómatu, že přicházím zpět k sobě a zase k normálu. Jak jsem si tak vychutnávala, jaký ta voda má na mě kouzelý efekt, bylo mi už všechno jedno, a vyprala jsem si i ty zelené šaty co jsem měla na sobě. Bóša se mi ze břehu smál, jak mi pěkně otrnulo. Vyžehlení rentiéři se zamotali do vodítek, a mladé kočičky přestaly srkat ledovou kávu.

A všem se náramě ulevilo, protože jedna vodní bytost byla pro dnešek zachráněna.

 

Spojeno tagy: