Noční lov na nečekané návštěvníky

Posted on 12.8.2013

0


DSC06055

DSC05428

Moje oblíbená denní činnost je hledání místa na spaní. Zní to sice, jakoby nebylo zajímavější činnosti než spánku, ale o ten ve skutečnosti vůbec nejde. Líbí se mi to popojíždění, zajíždění do zákoutí vesnic, ztrácení se v krajině za účelem nalezení zeleného místečka, kde bude příjemná večeře, popovídání a takové ty večerní radosti. Ráno je taky krásnější někde v přírodě, pod statným dubem na rovné louce a daleko od silnice, než v rohu městského parku, kde tě vzbudí křik páníčka, jak se se značnou dávkou děsu snaží zastavit svého psa, který nám zrovna čůrá na stan.

V našem sehraném dvoučlenném cestovatelském týmu jsem si vydobyla pozici Hledače. (A taky se již mnohokrát odvědčila🙂 Zatímco Bóša drží mapu a směr (ví tudíž KUDY jet), já jsem zase mistr v hledání koutků (a vím KAM). Na cestě jako je naše, jistě uznáš, je nutné prostě vědět KUDY KAM. Pak je všechno ok.

Předevčírem jsme našlapali

dlouhé míle, a stmívalo se docela rychle, takže jsme na hledání místa neměli tolik času. Sice nám to i takhle pozdě večer ještě docela jelo tudíž z jednoho pohledu bylaškoda zastavovat, ale nejsme pod polárním kruhem, kde se dá šlapat do půlnoci. Tma je tma, ta v Anglii přichází v půl desáté. (Nebo tak nějak.) Trochu jsem se zasnila, a „ztratila jsem nás“ na parádní louku pod velikým dubem, hned vedle lesa. Večer se na nás chodily dívat mladé srnky a zajíci. Když už byla tma a my už spali, přišel se na nás podívat i majitel pozemku. To už tak roztomilé nebylo.

„Hello?“ vzbudil nás uprostřed tmy mužský hlas. Z venku zněl motor auta a okolí stanu zalévalo podivné červené světlo.

„Hello!“ Odpovídám, a v hlavě si rychle rovnám, co budu říkat. Vystrčím hlavu ze stanu, přeju dobré ráno a začnu plodit omluvu, protože je zřejmé, že tohle je pan majitel. „Je mi líto, jestli jsme si ten stan tady postavili nevhod. Vy jste majitelem pozemku?“

„Yes.“ Ticho. „Měli jste se zeptat než jste postavili stan,“ řekl spíš jako konstatování, než že by nám nadával.

„To je nám velice líto, bohužel jsme nevěděli kde vás najít, abycom se zeptali.“ (Pamatovat: Speciálně v Anglii platí: Se zdvořilostí nejdál dojdeš.) Bóša vystrčí hlavu ze stanu, pozdraví a vysvětluje, že jsme z České republiky a že na kole cestujeme ze Skotska do Londýna. Zní to sice jakoby to do obecného kontextu stehoval nevhodnou nití, ale Bóša dobře ví! Chlapík vydá několik úsporných zvuků, které mají znamenat údiv a snad i obdiv. A abych mu dala prostor, rozhodnout o našem osudu v náš prospěch, přidám: „Ještě jednou se omlouváme. Máme se přesunout někam jinam?“

„Vypadá to, že je docela pozdě na nějaké přesouvání,“ rozhlíží se kolem a kumpáni v autě cosi přitakávají. „Problém je v tom, že dnes v noci tady máme lov,“ oznamuje bezradně svým hlubokým hlasem. To nám trochu spadl výraz. Není mi zcela jasné, jestli to pro nás znamená, že máme vylézt na strom, nebo se zahrabat pod zem. Znám lov akorát na lišku, a to z historických filmů, kde to vždycky s honícími psi a lovci v sedlech vypadá dost divoce.

„No, takže,“ pokračuje lovec a majitel louky s lesem, “ uděláte nejlíp, když zalezete do stanu, zazipujete se tam a nevystrčíte nos.

„Oukej, jistě.“ horlivě přitakáváme, vděční, že se nemusíme stěhovat, a zároveň dokonale probuzení, protože nám není zcela jasné, co se teď bude dít.

Chlapi potom hodnou chvíli jezdili ve svém auťáku s červenými světly kolem lesa a stříleli kde se co hnulo. My jsme zůstali velmi tiše ležet. Nav

zdory všem mým představám ovšem nelítaly hromy blesky a krajina se nekrčila v hrůze z ran z kulovnic. Jejich zbraně byly docela tiché. Zaznívalo spíš jakési hlasité lupnutí.

Pak byl chvíli klid a potom jsme při

zvuku odjíždějícího auta slyšeli jen lovcovo volání: „Šťastnou cestu a dobrou noc Česká republiko!“

Krátce na to jsme znovu usnuli.

Není úplně obvyklé setkávat se s majiteli pozemků na kterých obvykle po přelezení branky spíme. Naštěstí. Jsme trošku drzí, uznávám. Ale nikdy po nás nic nezbude. Čestně! Jen trochu uležená tráva. Řekla bych, že pokud zrovna není v plánu noční lov, býváme po soumraku mimo jakýkoliv zájem.

DSC05704 DSC05746 DSC06055

Spojeno tagy:
Posted in: Cesty Terez