Privilegia svatební kytice

Posted on 31.12.2013

1


20131011_TaB_svatba_022_WEB

Už je to sice nějakej pátek, co jsme měli v pátek svatbu, ale její témata jsem ještě nevyčerpala.

Dnes kytice.

Ještě dva týdny po svatbě jsem měla na stole svatební kytici a k mé obrovské radosti se pořád držela.  Malé gerberky byly sice už trochu unavené, ale krémové růžičky překvapivě pořád pěkné, a největším držákem byl samozřejmě břečťan a podzimní lístky, které si svou sytě hnědočervenou barvu drží doteď. Ten břečťanový lístek se stal symbolem naší svatby. Původně jím měl být papírový drak, ale ten strávil celý svatební den v kufru auta – nepochopitelně zcela zapomenut.

Kytice se povedla a těšilo mě, že stejné nadšení sdílela mamka, tchýně i všechny drůžičky, které měly každá doma tu samou vazbu. Musím říct, že paní Daňková, která nám je vázala, se opravdu vyznamenala. Víš jak se to říká, když chceš, aby se věc povedla, musíš dělat s profesionály. A to jsem si chtěla kytku uvázat sama. Pche! To bych tomu dala. Vím, že je to nepochopitelné, ale stejně tak jsem chtěla původně šetřit i na líčení a česání. Ale jsem ráda, že i ty vlasy nakonec padly do rukou kadeřnice. Byla jsem potom krásná ještě tři dny😉

No, a ta kytka?

Nikdy jsem nebyla zastáncem sušení. Nesušila jsem ani historicky významné kytky, jako bávají první růže od prvních chlapců.  (Nebo, že bych nakonec…) No, nesušila jsem, protože mi to připomínalo, že jsem kdysi dostala kytku a teď už zase dlouho nic, taky to stejně brzy ztratilo barvu a navíc, oprašování těch křehkých mrtvolek mi připadalo stejně nesmyslné a teroristické, jako oprašování suvenýrů z dávných dobrodružných cest.

Ani takové Feng Šuej není příznivcem slaměnek a sušinek žádného druhu.  Cituji: „Ve Feng shui nedoporučujeme používání a vystavování suchých květin, kytic ani směsí sušených okvětních lístků a plodů. Sušené květiny jsou plné energie jin, a pokud je použijete v bytě kdekoli jako dekoraci, případně je smícháte s živými květinami nebo plody, vytváříte si energii smůly a rozkladu.”

Já to vždycky tak nějak tušila, ale tím pádem ovšem, když tak o tom přemýšlím, jsem v brutálním rozporu s kladnou energií a jejím správným prouděním… neboco.

Jenže ta kytka je fakt speciální! Je v kostele posvěcená, svatební, víceméně krémová, takže neztratí barvu, perfektně svázaná, takže kvítkům nebudou padat hlavičky a taky parádně kompaktní, takže vlastně téměř nezměnila svůj tvar. Teď tu sedí na stolku pod dlouhým zrcadlem a je to pořád ještě kočka.

Myslím, že tu smůlu a rozklad úspěšně zažehnají ostatní čerstvé květiny, které od Bóšáka dostávám, a že i další osvědčené prastaré metody, které mají udržet domácí štěstí doma, budou dostatečně mocné, aby moje svatební kytice mohla ještě s námi nějský čas zůstat.

😉

Co vy? Sušíte?