Tak a teď jsme kamarádky.

Posted on 20.2.2015

0


pratelstvi

Jak si skoro třicetiletá žába hledá znovu kamarády. (Napsala Terez někdy v roce 2012 v Londýně.)

Člověk je prý tvor společenský. Tomu rozumím. Společenské akce všeho druhu jsou fakt super. A to, jak je člověk společenský dokazuje také fakt, že vedle lásky vymyslel také přátelství, které staví vysoko v seznamu různých druhů mezilidských vztahů. Láska a přátelství, dva fenomény, které jsou skutečnými hybateli a tvořiteli lidského života.

Pro lásku i přátelství se dřív umíralo!

Sílu lásky chápu. Je to hybatelka, tvořitelka, všichni se jí neustále zabýváme. O důležitosti a místě Lásky v našem životě nikdo nepochybuje. Jako důvod k čemukoliv je Láska nepřekonatelná a jako argument neprůstřelná. Lásce sice málokdo opravdu rozumí, ale každopádně ji všichni respektují.

No, a co to přátelství? Přátelství na život a na smrt. Stojí přátelství na žebříčku výš nebo je až po ní? Někteří lidé si přátelství váží víc, říkají, že je to vztah čistší, pevnější a rozhodně spolehlivější než láska.

Láska a přátelství, jsou jako dvě sestry, které jsou sice každá úplně odlišná, ale přesto toho mají hodně společného.

Ovšem která poutá více pozornosti? Ta žádanější, sladší, nebo právě naopak, ta kontroverznější a problematičtější? Každopádně tou výraznější sestrou je podle všeho Láska. O lásce se píše dnes a denně, tisíckrát dokola, všechna možná témata ze všech možných úhlů pohledu. Věnují jí obrovské množství tiskových stran a megabytů kyberprostoru. Partnerské vztahy, láska a sex jsou nejprobíranějším tématem v tisku i na internetu. Koukni se schválně, jak často se v těch článcích řeší Přátelství. No?

Je tedy ubohé přátelství vyřešené tak, že o něm není nutno dlouze rozprávět, nebo je prostě brutálně přehlížené?

Já mám totiž teď problém. Otázku. Takovou osobní kauzičku.

Terez v Londýně

Když jsem se odstěhovala do Londýna a nechala všechna hluboká dlouholetá přátelství za mořem, prožila jsem znovu, co zažívají děti, když musejí změnit školu, nebo se s rodiči někam přestěhují.  Najednou jsou všichni pryč. V mém případě jsem pryč já.

Má téměř třicetiletá žába šanci na vybudování nového přátelství? Přátelství, které nemá kořeny ani ve školce, škole nebo na univerzitě, které nevznikne na základě nuceného bytí spolu v kroužcích a při zájmových činnostech, při zkoušení si vlastní síly a vlivu během intenzívních telecích let? Navíc ve světě, kde rychlost je priorita nad vším (kromě peněz) a všechno jde kolem vás tak rychle, že to vidíte rozmazaně. (Jestli si myslíte, že v Čechách je život rychlý, tak to NEMÁTE PRAVDU.)

Dostala jsem se do věku, ve kterém jsou lidé v porovnání s náctiletými poměrně vyrovnaní a tak nějak nad věcí. Co jim nesedí, to mohou s přehledem ignorovat, co milují, po tom suverénně sáhnout. Mají na to věk. A nemusejí se většinou nikoho na nic ptát. Už se tolik nesnaží druhým zalíbit a nestudují situace s opatrným pohledem a otázkou jestli je to, co dělají, a jací jsou, v okolí přijatelné. Prostě se navzájem trochu víc berou, jací jsou, ale o to tlustší jsou čáry mezi kategoriemi: „tenhle člověk se mi líbí“ a „tohoto tak nějak nemusím“, tečka.  Zatímco v mládí se kategorie neustále mění a přelévají z jedné do druhé, v určitém věku na přehodnocování nemá nikdo čas a lidé si to vyřeší jednou pro vždy.  Všimla jsem si, že přijde věk, kdy už nejsme tak lační po nových lidech a raději budujeme vztahy, které už jednou máme.

Jak tedy najít nové přátelství, když jsou všichni Vaši pryč? Nebo když se pryč ocitnete vy? Tak jako já, tady v Londýně, ve městě plném lidí, a přesto úplně prázdném?

Každý má svůj život. Nepustí vás do něj jen tak! Lidé kolem vás chodí, ptají se, jak se máte, ale tohle z vás neudělá přátele.

Je tedy pravda, že přátelství, která vybudujete ve škole, po promoci buďto zemřou, nebo vydrží navždy?

Když třeba potkáme nového člověka (a v hlavě se prosmýkne krásně dětinská myšlenka na možné kamarádství) stačí jediná chyba a dotyčného už nemusíme podruhé vidět. Přišel někdo z vás někdy domů s prohlášením: „Potkal jsem dneska fakt zajímavého chlapíka, hraje fotbal a má taky dvě děti, jako já. Rád bych s ním někdy zašel na pivo, jak to mám udělat?“  To myslím absolutně nepřicházíí v úvahu, že? Ale věty typu: „Potkal jsem zajímavou kočku, vypadá hodně v pohodě a strašně se mi líbí, jak bych ji tak nejlíp sbalil a nevyplašil?“, ty lze slyšet poměrně často a téma na půl večera je na světě.

Máme ještě zájem o nová přátelství?

Jak se vlastně dělá přátelství?

 Potřebujeme snad radu od svých dětí? Je s novými přátelstvími po skončení školy amen?

Ou jéé, zajímalo by mě, co si o tom myslíte. Mám pocit, že mluvit o přátelství, je intimnější, než mluvit o sexu. Ale znáte to, papír klávesnice snese všechno!

🙂