Sonorská poušť, Arozona: Na kole za staletými kaktusy Saguaro

Posted on 3.1.2017

0


Jednou jsem se na své cestě po americkém jihozápadě ocitla v arizonském městě Tucson, vzdáleném pouhých 60 km od mexických hranic. Je to město s dlouhou historií a duch Divokého západu je zde stále cítit. Tucson vznikl jako jedna z koloniálních vojenských stanic španělské armády v dobách, kdy Španělé vysílali misionáře a vojáky z Mexika. Oblast Texasu, Nového Mexika, Arizony, Utahu a Kalifornie patřily tehdy pod španělskou korunu. Jejich udržování, ochrana, kontrola a zásobování bylo nesmírně obtížné a nákladné. Dostat se do nejbližšího města znamenalo vydat se na několikaměšíční výpravu přes poušť.

Univerzitní Tucson

Dnes je Tucson jedno z nejmalebnějších měst celé oblasti. Má milion obyvatel, je plné mladých lidí, alternativní medicíny, indiánské tradice a fotbalu. Tamní kempus Arizonské univerzity pojme 35 000 studentů, kteří oživují a rozveselují noční kluby. Zevlují na kole nebo chodí sem a tam pěšky v rozšlápnutých sandálech po studentské čtvrti, s knihami pod paží a půllitrovým kelímkem Coffee to Go v ruce. Seženete tady ubytování na privátě spolu s dalšími studenty za pár dolarů na týden. Nízké domky v koloniálním stylu stále připomínají staré časy a podobají se spíše mexickému barevnému stylu než americkým dvoupatrovým barákům. Stále máte pocit, že se v určitém smyslu zastavil čas. Všichni tady jezdí na kolech pochybné spolehlivosti a některé – stejně jako to moje –  nemají ani ruční brzdu. Pak vjedete do areálu univerzity a ocitnete se hned o Kaktusy saguaro v Sonorské poušti - poměření výškyněkolik století jinde. Supermoderní obrovský sportovní stadion připomíná, že každá univerzita má svůj fotbalový team a fotbalové meziuniverzitní zápasy jsou místními svátky. Vítězství je otázkou cti a kluby fanoušků si mezi sebou roznodně své členy nemíchají. Je to taková univerzitní politická příslušnost.

Národní park Saguaro

Několik mil od Tucsonu jsou míle kaktusových polí, které jsou chráněny v rámci rezervace Saguaro National Park (NP). Tyto kaktusy jsou typické pro Arizonu a jestli jste je viděli v kovbojkách z mexického prostředí, film byl z Hollywoodská produkce, která si ráda tyto kaktusové exteriéry půjčuje. Ve skutečnosti se kaktusy Saguaro´s nikde jinde nevyskytují. Jsou to starouškové, jejichž věk se počítá na trochu delší periody než ten lidský. Než může z kaktusového kmene vyrůst první rameno, mívají minimálně 75 let a žijí v průměru 150 – 200 let. Saguaro NP je zajímavě rozdělen do dvou částí: jedna leží na východ od města a druhá – ta větší – je na západě. Přístup do obou částí je autem bezproblémový. Jak jsme zjistili, na kole je cesta v kopcovité vyprahlé poušti ale trochu náročnější.

Oáza v kaktusové pouštiKaktusy saguaro v Sonorské poušti

Protože jsme bydleli na Šesté ulici, což je v západní části města, vydaly jsme se s kamarádkou na zapůjčených kolech hledat cestu do té větší části Saguaro NP. Zásobily jsme se dostatečně vodou a pozitivně naladěné jsme vyjely. Moje kolo mělo rozkošný žlutočerný „včelí“ nátěr, takže jsem mu odpustila, že nemělo žádný převod a brzda byla krajně nespolehlivá. Rose jela na kole s rekordním počtem osmic, které zajišovaly nepřetržitý brzdící efekt. Její jemná tělesná konstrukce nevydržela proti takové zátěži bojovat příliš dlouho, takže jsme navzdory několikahodinovému hecování do Saguara nedojely. Nevadí. Narazily jsme na fantastické International Wildlife Museum, které před námi vyrostlo nečekaně přímo z pouště mezi kaktusy. Bylo to jako oáza. Strávily jsme tam pět hodin pozorováním fantastických sbírek vycpaných divokých zvířat ze všech koutů světa. Musím poznamenat, že tak nádherná muzea jako tady, jsem nikde jinde neviděla.

Romantické bloudění

Sonorská poušť, která obklopuje Tuscon, je nejkrásnější při západu slunce. Co na tom, že nám do města zbývala spousta mil. Ten večer jsem si opravdu užila, i když jsme šlapaly na starých herkách neznámým terénem.Když jsme se vrátily do hostelu, byla už tma. Byla jsem překvapená, že jsme trefily. Najít správnou cestu a orientovat se mezi uličkami okrajových městských zón ve tmě nebylo jednoduché. Snad mi pomohl fakt, že ačkoliv výrazný orientační smysl nemám, byla na mě Rose naprosto závislá, jelikož jí jaksi GPSka v hlavě chyběla úplně. Velmi jsem na ní ocenila, že si nikdy nestěžovala, a hlavně – věřila mi.

Reklamy
Posted in: Zjistila jsem...