Králíci patří na zahradu

Posted on 29.5.2017

0



Vyrostla jsem na baráku a jako správná vesničanka jsem vždy pohrdala životem v paneláku. („Bydlet v takové králíkárně, to bych asi nepřežila!“)Pak přišel čas studií na druhé straně republiky a začal život v nejrůznějších bytech, kde jsem zjistila, že to není zase tak zlé. Má to svá pro a nezbylo mi, než si je začít vychutnávat. Zvlášť teď, když už třetím rokem žiju na tom našem plácku na kopci, na jedné straně živý downtown městečka, které má ve sloganu „…dobré místo pro život“ a na druhé straně rozlehlé louky, chodníky na kolo, kočárek i inliny a za loukami lesnaté kopce podjizerskohorské krajiny. Hmmmm… Zvlášť ke hřibtovu, tam chodím ráda, pasou se tam koně a na těch obrovských lukách jsou v zimě ukázkové stopy na běžky.

Přesto jsme se s mou drahou polovičkou loni v zimě začali poohlížet po domku, nebo aspoň pozemku na stavění. (Huráá!) Mezi prvním kouknutím na internet a dnešním stavem věcí, kdy malujeme zrekonstruované interiéry baráčku se zahradou uprostřed staré zástavby, se spředl dlouhý příběh, ale protože to mělo spád, opravdu spád, trvalo to necelý rok.

Pomalu se připravuju na přesun.

Je jaro, a ze zahrady se nám nikdy nechdce odjíždět. Dnes mi sice trvalo nějakou dobu, než jsem ze sebe smyla všechny ty barevné skvrny a cákance, ale pokoje jsou nádherné, nemůžu se nabažit pohledu na nové stěny. Mám chuť strašně moc experimentovat a kombinovat… ještěže mě Bóša drží zkrátka. Vypadalo by to u nás jako v cirkuse.

Byt na dobrém místě pro život pronajmeme a já budu upřímně závidět nájemníkům a gratulovat jim k fantastickému úlovku. A s poslední odstěhovanou krabicí se uzavře kapitola života v králíkárně.

Po náročném dni jsme dneska popíjela kafíčko na balkoně a sledovala svět z výšky. Lidé venčili psy, naproti ve vchodě se odehrávalo nějaké milé setkání po dlouhé době se spoustou zavazadel a Petra z bytu pod námi vyšla ve svých barevných elasťákých venčit Ťapa. Chvíli jsem sledovala, jak někdo parkuje a poslouchala večerní písničku ptáků. Co jich tady je, naproti máme několik stromů plných hnízd. Do kafíčkové pohody na místě, které je blíž obloze než zemi, vykouknul soused z okna z vedlejšího bytu a vesele mě zdravil. Chci tím řict, že je tady na sídlišti spousta lidí. Spousta milých lidí, kteří se výborně sešli a se kterými ráda prohodím pár slov, když se potkáme. Taková trochu idylka, nedá se nic dělat. Náš dům má jenom jedny sousedy a druhé přes cestu. Samozřejmě doufám, že se ze mě nestane mamka v teplákách, co lítá jenom mezi plotnou a zahradou. Ráda bych dál žila spoň trochu společenský život.

…se uvidí.

Nějak nemůžu vypotit žádnej vtipnej závěr… Tak dnes asi nic. Jdu ještě na balkon.

Pa!

 

 

Reklamy